29. 12. 2015 Sao Paulo – Quijarro
Pomoc vedro!
Zatím moc zážitků nemáme, protože pořád jen jedeme nebo čekáme. Teď zrovna v Bolívii ve městě Quijarro u hranic z Brazílií, na kterých jsme skoro vystáli důlek. Dál jedeme vlakem ve 13 h a v Santa Cruz budeme ráno v 5,40 h. Vedro je teda opravdu strašné. Asi 38 stupňů. Dost nezvyk. Dnes v noci jsme konečně spali v Corumbě pod střechou, jinak letadlo a pak samý bus. A pořád kravál. Ze Santa Cruz chceme popojet kousek do Samaipaty a pár dní tam zůstat. Snad se nám povede i nějaký výlet do parku Amboro. Uvidíme. Bude Silvestr a Nový rok...

30. 12. 2015 Santa Cruz - Samaipata
Počasí je tu lepší - slunečno a jen 27°C . Cesta vlakem byla úmorná, ale prežili jsme. Pavel říká, že by Vlašimka byla rychlejší. V Santa Cruz je príšerný zmatek jaký jsme snad ještě neviděli. Po snídani na ulici (dala jsem si skvělé kafe s mlíkem) jsme si vzali taxi, které nás dovezlo na stanoviště trufis (mikrobusů) do Samaipaty a 3 hodiny se kodrcali hrozným provozem a pak hroznou cestou do hor. Ale je tu hezky. Jídlo dobré, jen musíme jíst s místními, turistické restaurace jsou i tady drahé. Ubytovaní jsme v hostalu, ale zítra asi půjdeme do kempu, protože je Silvestr a skoro všechno je obsazené (i tenhle náš). Půjdeme zkusit tu cestovku a uvidíme co bude. Každopádně tu zůstaneme aspoň do soboty.

2. 1. 2016 Samaipata
Máme za sebou pochod pralesem. Bylo to docela náročné, šli jsme pěšinkama asi 3 h skoro pořád do kopce, nahoře jsme byli ve výšce asi 2800m, byly by asi pěkné výhledy, jenže jsme byli v mracích a ještě to šíleně fičelo. Cestou dolů už svítilo slunce, jenže jsme šli už jen asi hodinu a výhled byl až na konci. Ale bylo to fajn.
Po návratu jsme se přestěhovali do jiného hostalu, protože kemp byl plný. Pak jsme šli do města, ale restaurace měly zavřeno, takže jsme si v krámku koupili vajíčka a víno a to byla naše silvestrovská večeře. Víno však bylo skvělé, i když bylo bolívijské a nijak drahé. Venku je hlahol, ale naštestí nejsme přímo v centru.
Na Nový rok jsou zase hospody zavřené a máme problém vůbec koupit něco k jídlu, takže pochodujeme až k hlavní silnici, kde je větší krámek. Chceme koupit lístky na bus do Sucre, protože silnici mezi Santa Cruz a Cochabambou vzala voda. Ještěže jsme tam nejeli. A jinam, nez zpět do Santa Cruz nebo do Sucre, to odsud nejede (teda jo, ale komplikovaně s přestupama). Cochabambu tedy vynecháme.
Jenže sehnat lístky na bus zrovna na Nový rok je problém, protože všichni se ve městě baví a mají zavřeno. Takže se nám je daří koupit až dnes, a jede nám to až v půl 9 večer. Batohy nám naštěstí schovali v hostalu. Internet v tom minulém ubytování má zavřeno a tenhle nacházíme úplnou náhodou, když si jdeme koupit zmrzku.
Počasí je příjemné, asi 25°C a pofukuje větřík. Jedeme však do hor, takže do zimy. Sněhu se snad ale nedočkáme .

5. 1. 2016 Sucre - Potosí
Bus ze Samaipaty byl sice docela pohodlný, ale bez klimatizace a většinu cesty nebyl asfalt, tudíž pěkná drncačka. V Sucre nás ráno vyhodili na ulici, takže jsme si museli vzít taxíka, protože centrum je daleko. Taxi je naštěstí docela levné a bez nich bysme tu byli ztraceni. Městské mikrobusy tady sice jezdí, ale s batohama je to blbý. Moc místa v nich není.
Ubytováváme se v levném hostalu, v prostorném ale jednoduchém pokoji s příšernými postelemi. Snídáme v nedaleké tržnici, kde je to levné a dobré. Pak jedeme mikrem do dinosauřího parku s modely dinosaurů v životní velikosti, kostrami, a opravdovými stopami otisknutými ve skále. Po přijezdu couráme po městě a fotíme. Počasí lehce přes 20°C, slunečno.
Další den po snídani jedeme zase taxíkem na nádraží a jen obdivujeme řidičské schopnosti místních. V tomhle provozu bez pravidel, když všude couraj lidi a všude jsou vystrčené stánky, je zázrak, že jsme ještě neviděli bouračku.
Bus do Potosí jede asi 3 hodiny pustou horskou krajinou. Jede se po asfaltu, takže to docela odsýpá i když stoupáme skoro do 4000m. Po příjezdu do města je zrovna bouřka, ale nádraží je pěkné a prostorné, tak čekáme až přejde, pak si zase bereme taxi a necháváme se odvézt k jednomu levnému hostalu z průvodce (Las Tres Portadas). Jenže ten je zavřený, zdá se v rekonstrukci). Tak popocházíme k dalšímu - ten je drahý a až třetí je sice také dražší, ale hezký a máme pěkný pokoj s koupelnou a tv se snad 100 programy. Zůstáváme 2 noci. Později zjišťujeme, že ve stejné ulici jsou i další hostaly, ale ten náš je fajn.
Tady je provoz ještě horší, uličky jsou úzké, většinou naštěstí jednosměrné, chodníky úplně miniaturní a všude strašný smog. Hůř se nám dýchá i kvůli nadmořské výšce, ale vaříme si čajíček z koky. Já i žvýkám s tou sladkou vápenitou hmotou. Je to sice hnus, ale snad pomůže :-). https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudod%C5%99ev_koka
Počasí je chladnější, má být asi 18 stupňů, zatím docela slunečno. Na zítra ráno máme koupené lístky do Orura, ale nevíme jestli se tam zdržíme, jestli bude volné nějaké ubytování, protože se tam blíží Dakar. Doufáme, že nám nenaruší další plány.

6. 1. 2016 Oruro Tak jsme v Oruru. Po Dakaru tu sice není skoro stopy (to bylo v Potosi víc), akorát pár aut jezdí s vlajkama, ale problém je, že do Aricy odtud skoro nic nejezdí. Na dnes přes noc už lístky nemaj a další jede až v 11 dopoledne a byli bysme tam někdy po 9 večer. To se nám teda nelíbi. Dost společností tu však jezdí do Iquique. Tak se rozmýšlíme jestli tu zůstat přes noc, nebo jet rovnou do Iquique. Dvě noci se nám tu zůstávat nechce, nic moc zajímavého tu není (a taky nevíme jak to bude s tím Dakarem) a jen přespat, zítra jet dál a přijet tam v noci... Nakonec Aricu vzdáváme, i když je to škoda, protože v plánu byl výlet do parku, ale je fakt, že lagun s plameňákama jsme si užili dost minule. Takže teď čekáme na bus v 8 večer a ráno bysme měli být v Chile. Snad nebudou na hranicích moc prudit. Včera jsme courali po městě a odpoledne jsme byli na výletě u nedalekých horkých pramenů, které ale za nic nestály. Myslela jsem, že budou přírodní, ale byly kryté a voda horká, že jsem tam sotva strčila ruku. A všude strašně lidí. Ještěže to nebylo nijak drahé a aspoň jsme se podívali po okolí. Krajina je tu zajímavá.
Jinak cesta sem byla příjemná, asfaltová, a seděli jsme úplně vepředu nahoře, takže jsme měli pěkné výhledy. Teď pojedeme přes noc a uvidíme prd :-(. Počasí: oblačno, občas déšť nebo bouřka, teplota tak do 20 stupňů. A Iquique je u moře...

9. 1. 2016 Iquique Cesta sem byla dlouhá, protože jsme nakonec čekali celou noc na hranicích (možná jim kvůli Dakaru chyběli celníci). Sem jsme teda dorazili až po poledni a ještě jsme si posunuli hodinky o hodinu dopředu. Vzali jsme si taxíka, protože jsme nevěděli kde jsme, a chtěli do nějakého levného hostalu blízko centra. Naložil nás a odvezl o pár ulic dál. Dali jsme mu 10 000 CLP, protože menší jsme neměli, ale neměl zpátky, tak nám ji zase vrátil a odjel. To jsme teda čuměli. Ubytovali jsme se v prvním hostalu co se namanul, dali si sprchu a pak vyrazili do centra a k moři. Ta naše ulice (Lattore) je super. Hned na dalším rohu je supermarket a když po ní jdeme dál, tak dojdeme na náměstí a za chvilku jsme i u moře. Moc se nám tu líbí, takže večer připlácíme za další 2 noci. Ceny jsou tu citelně vyšší než v Bolívii, ale ještě to ujde. Můžeme si dát v levné jídelně jídlo a mají tu výborné čerstvé džusy. V pátek jedeme na celodenni výlet do měst duchů Santa Laura a Humberstone, na geoglyfy a do oázy Pica. A na závěr ještě navštěvujeme 2 kostely. Bylo to fajn, ale až 39°C! No a dnes jsem byla v muzeu námořní korvety Esmeralda, byli jsme na výletě lodí a taky proběhla koupačka v Pacifiku. Jsou tu pelikáni, rackové, kormoráni, kondoři a taky lachtani. Teď jdeme shánět lístky na zítřejší bus do Calamy a odtamtud chceme hned pokračovat do San Pedra de Atacama.

11. 1. 2016 San Pedro de Atacama S dopravou sem byly trochu problémy. Tvrdili, že nám lístky prodají v buse, ale podle samoobslužného automatu, byl ten bus skoro plný. Chtěla jsem tedy koupit lístky přes ten automat, ale ten mi zase nechtěl vzít kartu. No, naštěstí se, asi na desátý pokus, umoudřil a lístky mi prodal.
Do San Pedra jsme tedy dorazili včera večer, ubytovali se v prašném kempu a hned koupili lístky na výlet ke gejzírům El Tatio (napotřetí jsem se konečně dočkala) a dokonce s výraznou (asi večerní) slevou. Odjezd byl v půl 5 ráno, ale rozhodně to za to vstávání stálo. Byla to nádhera, i když se to zkraje nezdálo. Trochu jsme tedy vymrzli, než vyšlo slunce tak byla sotva nula, ale není se co divit, když jsou 4300m vysoko. Fotek máme mraky. Cestou zpět jsme ještě navštívili další místní zajímavosti pouště Atacama a vrátili se vydrncaní asi v půl 1.
Po obědě jsme šli koupit lístek na zítřejší bus do argentinské Salty, kam bysme měli dorazit zítra večer. Spíš se kocháme než nakupujeme suvenýry, a už zase se pečeme vedrem, ač jsme ve 2400m.

16. 1. 2016 Salta - Cafayate Cesta ze San Pedra do Salty přes sedlo Jama byla úchvatná, krajina vysokohorská, kolem horské štíty (bohužel bez sněhové čepice - je tu hrozné sucho), hranice v pohodě, a nejúžasnější byly serpentýny nahoru a dolů před Purmamarcou (cuesta Lipán). To byl opravdu zážitek. Do Salty jsme dorazili večer, hostal z minula už tam není, takže jsme skončili v hlučném hostalu na náměstí, který se nám zdál hrozně drahý. Chceme tu zůstat 3 noci, takže se ráno balíme a jdeme hledat něco lepšího. Prošli jsme pár ulic, cestou zmokli, ale všechno vychází na 500 - 650 Kč/os, nakonec však nacházíme jeden slušný a klidný za 300. Zjišťujeme jak je teď v Argentině draho. V restauracích (ani těch obyčejných) to pro nás není. Naštěstí v supermarketech je to ucházející a dá se tu koupit i hotové jídlo, jako např. řízek, bramb. salát, zapečené brambory, hranolky, grilované kuře apod. za slušné ceny A často to i ohřejou v mikrovlnce. Přes poledne prší, ale pořád je teplo. Odpoledne jdeme shánět celodenní zájezd do Cachi. Navštěvuju muzeum historie regionu Salta, které je moc pěkné a je z něj krásný výhled na náměstí. Ve čtvrtek jedeme na výlet (opět velkým busem) a ten je teda opravdu krásný. Z kraje se jede pralesem, pak se stoupá užasnými serpentýnami nahoru nad mraky, a ty výhledy jsou úplně super. Děláme i pár zastávek. Pak se jede pouští s kaktusy a v poledne jsme v pěkném městečku Cachi. Tam se zdržujeme na oběd. My tedy jíme z vlastních zdrojů, protože jídlo není v ceně zájezdu, sedíme v parku na náměstíčku, baštíme a k tomu si kupujeme studené pivo Salta 1l, které vychazí na 50 Kč, což jde.  Odpoledne jedeme stejnou cestou zpět a zastavujeme se v n.p. Los Cardones, což jsou ty kaktusy. Vracíme se nadšeni, průvodce byl zase fajn. Jako Češi jsme byli za exoty a když jsem mu dala pohledy Prahy a Benešova, tak z nás udělal hvězdy autobusu. Večer kupujeme lístky na bus do městečka Cafayate na pátečních 10 h. Cesta trvá 4 hodiny takže na místě jsme po druhé hodině, hledáme levný hostal, ale je tu všude dost plno a nejlevnější volný nacházíme za 500 Kč na osobu. Líbí se nám, máme tu i vlastní koupelnu a jsou to vlastně jakési chatičky. Nezdržujeme se a rovnou mažem do centra sehnat výlet na místní atrakci Quebrada de Cafayate, což je jakési údolí barevných skal. Už jsme jím teda projížděli ze Salty, ale to bylo špatné polední slunce a stejně byla špinavá okna. K cestovce přicházíme ve 3/4 na 3 a odjezd je ve 3. Tak ještě rychle koupit večeři (návrat je v 9 večer) a uz jedeme. Výlet je to hezký, ale potom už máme skal až po krk. Po klidné noci a snídani v ceně, jdeme sehnat lístek dál, což je Tafí del Valle. Bus jede až ve dvě, tak aspoň máme konečně čas jít na net. Už se zase paříme, v Tafí snad bude trošku líp, je to zase o kousek výš. Snad tam seženem nějaké ubytování, bude víkend a lidi jako u nás vyrážejí z měst.

19. 1. Tafí del Valle – Rosario - Buenos Aires (Retiro) Zdravíme z Buenos Aires. Všechno se proti nám nějak spiklo. Tafí je zelené horské letovisko, což by bylo fajn, kdyby nebyly prázdniny a víkend. Takže teď je tu šílený blázinec a volné ubytovaní jen v kempu pod stanem. A příšerný kravál celou noc, jak někde na pouti. Lístek dál do Tucumánu máme na neděli odpoledne aby jsme tam přijeli večer a přes noc přejeli do Rosaria. V Tafí jsme, ale nenašli úschovnu, takže i s batohama posedáváme v parčíkách ve stínu, protože je vedro i tady. A lidí jak much. Víc než much! Odpoledne teda přejíždíme do Tucumánu a hned dál do Rosaria, pro které jsme se rozhodli, protože ho v průvodci docela vychválili. Jenže je to akorát zajížďka a město, až na pár památek - jako třeba Památník vlajky, nic moc. Je sice u řeky Paraná, ale exkurze velkou lodí jsou jen o víkendech a malým člunem moc drahé. Centrum je hrozně roztahané a řeka je za zábradlím. Prostě nic moc. Přespáváme a ráno jdeme na bus do Buenos Aires, aby ta zajížďka za něco stála. Bus jede v 10 a na nádraží Retiro jsme po 14 hodině. Jenže než koupím lístky do Posadas a seženeme volnou skříňku na batohy (normalní úschovna vychází na 200 Kč za batoh), tak už skoro nemá cenu někam zajíždět. Tak jen děláme okruh po okolí náměstí San Martin a zacházíme do přístavu, z něhož jsou však vidět jen špičky stožárů a voda žádná. Ach jo, nic nevychází. V 8 večer teda přejedem do Posadas a uvidíme co dál. Vzpomínáme na Bolívii a i Chile. Tam bylo líp a levněji.