Labská Německo 2019

ELBE RADWEG 2019

Sobota 20. 7.

Je skoro půl 3, když z Děčína vyrážíme po CT2 Labská směr Německo. Až do Pirny jsme ji už jednou jeli tam i zpět, ale už je to pár let. Kolem jsou skály Česko-saského Švýcarska, po Labi plují lodě. Tedy tady. V Děčíně v Labi moc vody nebylo. Slunce svítí a je vedro.

V Königsteinu zkoumáme kemp. Chtějí 7,50 za osobu a 6,50 za stan. To je teda dost, obzvlášť když leží kousíček od frekventované dráhy. Ne, že bychom tu už teď chtěli zůstat, ale mohl by se hodit cestou zpět.

A jedeme dál a dál po cyklostezce přes vesničky, stále po levém břehu Labe. Někde za Kurort Rathen to začíná být vlnovkovité, protože cyklo vede v kopci nad tratí, ale jde to. Aspoň se svezeme z kopce. Spaní ještě nehledáme kvůli té trati.

Pirnu projíždíme ani nevíme jak. Mají tam krásnou promenádu kolem Labe. Pak už jsme v Heidenau a to je samá továrna. Doufám, že najdeme plácek ještě před Drážďanama. Na mapě je kousek bez domů a kolejí, jenže v reálu jsou tu pole, a když začne být kus travnatý, tak je na něm nějaká párty tuc tuc.

Zkoušíme jet ještě kousek a nacházíme vjezd na travnatou plochu u Labe. Jedeme tam, a i když je sem ještě trochu slyšet hudba, z druhé strany řeky zase silnice, nad námi vedou dráty a tráva je vyšší, tak zůstáváme. Kolem pořád lítaj husy, takže to tu pojmenovávám Tábořiště u hus. Obloha se zatáhla a vypadá to na déšť. Najeto 55,5 km. V půl 12 přichází vítr a bouřka, ale chytá nás jen cípem. V Česku to muselo být horší.

Neděle 21. 7.

Mraky se rozpadaj, tak rychle balíme a už po 8 vyrážíme dál. Drážďany se rychle blížej, ale dlouho jsou jen předměstí a louky, kde by se přespat dalo. Centrum je od kraje asi 11 km.

Tam nás žene U(hýbák) objížďka do historického centra a to je dobře, jinak bychom profrčeli jen kolem Labe a nic neviděli. A to by teda byla škoda, i když je něco v lešení a počasí nic moc. Je 10 a všichni teprve otvírají, takže tu ani není moc lidí.

Pak zase najíždíme k řece a jedeme dál stále po levé (jižní) straně Labe. Cestou potkáváme větrný mlýn, ale z blízka nic moc. Je u něj i restaurace, ale na nás moc drahá.

Před Míšní jsou na druhé straně řeky nějaké vily s vinicema ve svahu. Některé ani nevypadají moc udržovaně. Blízko jsou tu vesnice Diera a Zádel :-).

Projíždíme Míšeň, ale kus hradu je v lešení a do centra se nám nechce. Spíš hledáme benzínku, abych mohla koupit pití. To je tam ale hrozně drahé, žádné 1,5l a ještě žádný výběr. Nakonec kupuju 1 l tonika a 1,5l vody, že si to namícháme. Cena 3 €! Pak zase najíždíme k Labi a svištíme dál.

Počasí se vylepšuje, dělá se teplo, ale fouká vítr proti, takže se jede blbě. Někde na lavičce obědváme, někde se cpeme ostružinama, jinde zase špendlíkama. Fotím zámek Hirschstein s Labem.

Před Riesou si trasu zkracujeme po silnici. Cyklo se tu totiž hrozně klikatí. Městem projíždíme po pěší zóně, ale nijak nás nezaujalo. Žene nás to tu kus doleva, přes mostek a zase doprava a pak dál na Strehlu. Už jsme docela unavení, ale na nocleh je ještě brzo. Za Strehlou si zas cestu zkracujeme obyč cestou do Paussnitzu, pak jedeme kus po silnici a pak cyklo zase uhýbá mimo silnici, ale spát se tu nedá.

Od Aussigu vede silnička doprava k valu u řeky, tak se tam jedeme podívat a ona je za valem posekaná louka. Je ještě moc brzo, ale máme toho dost a za valem nefouká, tak tu končíme. Stan teda stavíme až později, protože tu občas někdo projede autem (asi rybáři), ale sluníme spacáky, večeříme, odpočíváme a je tu fajn. Najeto 88,5 km.

Pondělí 22. 7.

Spalo se krásně. Bylo ticho, je občas zasmrádlo od nedalekého, jak později zjišťujeme, prasečáku. Slunce svítí a pálí už od rána, jen není úplně modro, ale spíš opar. Před půl 9 vyrážíme dál po cyklostezce na Belgern.

Místo, kde jsem si původně myslela, že bychom mohli přespat, je pískovna, kde se maká už od rána a kde je to celé ohražené. Za ní je ale krásné odpočívadlo, kde by to teda fakt šlo.

Do Belgernu je to z cyklostezky do kopce po kostkách a šutrech, na náměstí něco málo nakupuju, něco fotím a na cyklo se radši vracíme až za městem. Stále po jižní straně Labe, převážně po asfaltových cyklostezkách , ve vsích a městech po kostkách a šutrech, často po chodnících kde to tak nedrncá, svištíme dál.

Ve Wessnigu je 1. německý cyklokostel, tak ho aspoň fotím. Uvnitř by mělo být i nějaké cyklomuzeum, ale Pavel mi ujel, tak jedu také dál. Pak je najednou změna oproti mapě: cyklostezka nevede přes silnici a oklikou, ale po cyklo vedle silnice. A my si to ještě trochu krátíme do Losswigu a pádíme na Torgau, kde hned zkraje navštěvuji Edeku a kupuju oběd. Je půl 12. Mají tam na váhu, osobně k namíchání, různé ingredience salátu za 0,99 €/100g. Sobě beru těstovinový, ale za 2,40 jsem se moc nenajedla i když byl dobrý. Měla jsem si tam přihodit aspoň trochu tuňáka.

Jíme na lavičce a pak jedeme do centra, kde něco fotím (i když je toho zase dost v lešení), zajíždíme i k zámku s medvědama, a pak už pryč. Bude skoro 13 h. Cyklostezka se tu pěkně klikatí, takže jedeme všemi směry mimo na východ. Zase fouká vítr, ale není to tak zlé, když nejedeme pořád proti němu.

V Dommitzsch jedeme zase k Netto, kde kupuju svačinku. Studené kafíčko (Pavel cappuccino, já latté macchiato) po 0,49 € a k tomu roládu za 1,5 €. Pěkně jsme si spravili chuť.

Za městem vede cyklo vedle nepoužívané trati a pak uhýbá k nějakým jezerům. My si to krátíme přes Sachau rovnou do Priesitzu, jenže tamodtud jedeme nějak divně na polňačku a ocitáme se na silnici. Do Pretzschu tak jedeme po ní a pak doprava k přívozu, kde platíme 3 € a jedeme na druhou stranu řeky. Bohužel si tu nevšímáme, že je cyklo přeznačená a jedeme podle mapy po silnici směr Düssnitz a pak doleva na Kleindröben a uzavřenou silnicí lesem do Klödenu. Nic to ale nevadí, stejně tu prakticky žádná auta nejela.

Ve městě je krámek, tak kupuju večeři a pak jedeme hledat cyklokemp. Nakonec je to spíš takový postarší penzion s loukou pro stany, ale je tu klid, umývárky pěkné a stanařů tu moc není. Je tu jen 1 holka, 1 pár (asi táta se synem) a samotná starší ženská na e-kole. A my. Počasí se nějak kazí, tak uvidíme co se vyvrbí. Najeto 82 km.

Úterý 23. 7.

Ráno je opět jasno a dělá se vedro. Pokračujeme na Elster. Z Klödenu se jede po silnici až do Schützbergu, kde nás to žene doprava, opět jinak než na mapě. Vypadá se, že se snaží co nejvíc vyhýbat možným kolizím s auty, proto trasu mění. Za Gorsdorfem, pro změnu, cyklostezku opravujou, takže musíme objížďkou po silnici.

Kemp v Elsteru také vypadá dobře a je na břehu Labe. Z města zas jedeme po cyklo, teď teda po pravém břehu, ale řeka je vidět jen občas. A za chvíli jsme v Lutherstadt Wittenbergu, kde je hned na kraji Netto. Jíme zase na lavičce hned na kraji centra. Pak projíždíme centrum, které je opět místy v lešení, zajíždíme ke kostelu, či co to je, a vracíme se zpět na náměstí, kde je odbočka na jižní Elbe radweg. Odtud totiž lze jet opět po obou březích. Vrchní je víc civilizací, spodní přírodou.

Přes řeku jedeme po obřím mostě směr Lipsko. Cyklisté a chodci tu mají svůj chodníček, auta silnici a vlaky koleje. V Pratau uhýbáme doprava a za Kienberge už jedeme čistě přírodou asi 15 km. Je tu krásně, krásné loučky, ale je to tu chráněné.

Následuje Wörlitz, Vockerode, pak pod dálnicí a dál lesem a loukama chráněnými UNESCO. V lesní hospůdce Forsthaus Leinerberg si dáváme 1 točené pivo za 3,50 €. Děs.

Dojíždíme do Dessau-Rosslau, ale město míjíme podél Labe a jen na konci zajíždíme k Netto v ulici Elballee. Vracíme se zpět na cyklo a míříme na Aken. Jenže najednou jedeme na Brambach. No nic, tam má být také přívoz. Jenže není a později zjišťuji, že měl být soukromý a nejspíš je zrušený. Je tam jen pěkné odpočívadlo, kde by se dalo i přespat, ale je málo hodin. Je tu i směrovka na Aken, tak po ní jedeme dál. Cesta je teda jen štěrková a zdá se nekonečná, ale je tu hezky.

V Akenu se ocitáme u přívozu, ale rozhoduju se zajet radši na blízký hřbitov pro vodu a pak jet někam na jih, kde by to nemělo být chráněné. No asi není, protože jsou všude pole. :-( Naštěstí je, hned za Akenem v zatáčce silnice, cesta mezi pole a je tu i posekaný plácek (vjezd na pole) kam se vejdeme. Bude půl 8 a najeto máme 91 km. Jen tu strašně praží slunce. Teprve večeříme a pod stanem něco štrachá.

Středa 24. 7.

Tábořiště jsem pojmenovala Polní u štrachalů, protože pod námi nerejdily myši, ale brouci a štrachali celou noc a nejvíc pod polštářem. Jinak se spalo dobře. Jak zalezlo slunce, tak bylo příjemně. Kolem prošel kluk s holkou a ráno 2 lidi se psama. Jsme rádi, že na nás ráno nesvítí slunce, protože praží už teď. Má být 34°C.

Jedeme k přívozu, který nás, opět za 3 €, převáží na druhou stranu Labe. Tam to zase nevede podle mapy, ale jedeme až do Steutzu, pak po cyklostezce podél silnice do Steckby a dál krajinou jak na Třeboňsku, dvoukolejnou betonkou lesem, táhnoucí se do dáli rovně jak podle pravítka, pak zatáčka a zas. Takhle jedeme až k Walternienburgu a je to fajn, protože tu není takový hic.

Pak zase míříme k přívozu do Barby. Ve městě kupuju oběd, dnes budeme mít vaječný salát a bramborové pečivo, a jedeme si to někam do stínu sníst. Jenže cyklo tu vede podle silnice a pak po silnici a pořád po slunci. Až v Bockwindmühle je hřbitov s lavičkou ve stínu. Tak tam jíme a oplachujeme se vodou. Je strašné vedro.

Pak nás cyklo vede oklikou přes Glinde, ale dál je to zas podle Labe i s výhledy. Nejvíc nás štvou kostky, či spíše šutry, v každé vesnici. To je děs.

Ze Zackmünde to opět vede jinak než na mapě, ale je to víc přírodou. Pak už je Schönebeck a to je děs. Hledáme krámek, ale kde nic tu nic, jen jsme se zamotali a nic nekoupili. Naštěstí se podle mapy ocitáme na cyklo a svištíme pryč na Magdeburg. Ten má ještě předměstí a naštěstí je hned na kraji Salbke Lidl. No nic moc. Nemohu nic najít, už myslím, že tu nic nemají, tak zkoumám co vzít jiného. Beru toasty a croissanty, protože nemohu najít ani taveňáky ani kakao a ani pití. To všechno však nacházím cestou k pokladně. Kafíčko tu mají teda dražší, ale zas větší. A zas pěkně osvěžilo.

Pak dlouho jedeme podle Labe, takže ani nevíme, že jsme ve městě. U mostu je na výběr jestli centrem nebo kolonádou, tak jedeme centrem a jediná výhoda je, že tu na náměstí tryská voda, takže se můžeme pěkně svlažit. Pak přejíždíme lávku přes silnici, chvíli jedeme podél Labe a pak po mostě přes 2 ramena Labe. Jsou tu 2 jednosměrné mosty, ale cyklo vede v protisměru.

Pak jedeme doleva, dlouho podle silnice, pak parkem a pak dlóóóuho podle Labe loukama, skoro takovou pusztou, ale je to hodně na slunci a to praží až hrůza.

Pomalu se blížíme k vodnímu kanálu Elbe-Havel. Na mapě jsou kreslené šipky, že to je do kopce, tak jsme se psychicky připravili a ono nic. Jen úzká cesta lesem. A najednou uzavírka pro cyklisty, ale před námi jede nějaká paní a jede směr kemp, kam chceme také, tak jedeme za ní. Podjíždíme vodní most a jdeme se na něj podívat. Paní kouká do mapy a pak se vrací, aniž by slezla z kola (?).

My jedeme odbočkou lesní cestou k penzionu a kempu Unser Paradies. Mají tam i chatky, ale pršet nemá, tak nám stačí kemp. Na loučku pro stanaře se musíme kousek vrátit a jet pěšinou podle Labe, ale jsme tam jediní stanaři a pak pár lidí v chatkách nebo penzionu. Platit prý budeme až ráno, tak jsme zvědaví kolik si řeknou. Sprcha je na žeton, ale 7 minut a máme ji jen pro sebe a u stanu je stůl s lavičkama. Je tu i hospůdka, tak si večer dáváme jedno lahvové za 2,50 €.

Přijeli jsme sem v 18,30 h, najeto máme 86 km, 5,49 čistého času jízdy a průměrné rychlosti 14,8/h.

Čtvrtek 25. 7.

V noci tu strašně hlučela dálnice, takže jsem musela mít špunty v uších, ale jinak se spalo dobře. Platíme 23,5 € za kemp, sprchu a pivo a zase v půl 9 vyrážíme dál.

Vracíme se kus zpět, chvíli jedeme pod kanálem a pak najíždíme nahoru k němu a površku jedeme až pod zdymadla. Pak nás to žene doleva zase k Labi a do Niegripp, kde je krámek. Kupuji pečivo a 1 kornoutovou zmrzku za 1,80 € a ½ l MLÍKO! A jedeme dál.

Tady je cyklostezka jen polní cesta, takže nic moc. Až za docela dlouho přechází v asfalt a někde vede i po silnici. Motorovým přívozem za 4 € přejíždíme zpět na levou stranu Labe do Rogätzu. Tam se nijak nezdržujeme a jedeme dál přes vesničky, po silničkách i cyklostezkách, po kostkách a šutrech, po mizerných drncavých stezkách a už si to vůbec nepamatuji. Asi nic zajímavého.

V Bittkau má být krámek, ale kde nic tu nic, tak jedeme dál do Griebenu, ale zase nic, tak v Sheldorfu jíme na zastávce busu, která je jediná ve stínu, paštiky ze zásob. A potkáváme tu protijedoucí Čechy. Ale nezastavují, jen holka říká, že nemáme minout Tangermünde. No asi ho objedeme nebo co. Za chvíli jsme tam.

Cyklo nás vede do historického centra, ale zas je tam hodně lešení. Na konci města je konečně aspoň Lidl, tak kupuji večeři.

A jedeme dál na sever. Z Billberge dokonce úplně rovnou betonkou, ale nahoru dolu. Za Gross Ellengenem je hřbitov, tak nabíráme vodu a oplachujeme se. To děláme vždy, když je možnost, protože slunce přímo praží a my jedeme skoro pořád po slunci.

Za Hohenberg-Krusemark pak hledáme spaní. Cyklotrasa uhýbá ze silnice doleva po dlažbě, jakoby zkratkou k silnici na Schwarzholz. Má tu tedy být odpočívadlo, ale to bylo jen zkraje u silnice a dál nic. Ale je tu docela široká travnatá plocha vedle stezky, tak tu zůstáváme. Přijeli jsme v půl 7, teď je skoro půl 10 a neprojela ani neprošla tu ani noha. A pořád je vidět jako ve dne. Dnes najeto 84 km.

Pátek 26. 7.

Za celou dobu co jsme byli na tábořišti U mravenců (bylo to tu samé mraveniště), kolem nikdo neprojel ani neprošel. Asi ve 4 hodiny zaznamenáváme nějaký kravál jako ze staveniště (možná zase nějaká pískovna), tak jsem si vzala špunty a dobrý.

Opět svítí slunce a dělá se pařák, ale fouká vítr. Dojíždíme k silnici a jedeme dál po Labské přes vsi s šutrama a pak strašně dlouho po valu lesíkem kolem zbytků starého Labe. Jede se tu příjemně, i když tu není asfalt, ale dlažba.

Ve Werbenu kupuju oběd a pití. Dál to vede po valu a pod ním a stále dlažba. Fouká východní vítr, ale cyklo se tu klikatí, takže nám někdy fouká i proti.

Obědváme na odpočívadle v zatáčce, fičí to tu strašně, ale zase si dost užíváme výhledů na Labe.

Už je pařák a my svištíme k železničnímu mostu s lávkou, která nás zavede do Wittenberge, kde musíme nakoupit, protože nevíme, kde co bude dál. Hlavně pití dochází. Město se nám však nelíbí, fotím jen kostel a jedeme dál, tentokrát zase chvíli po pravé straně Labe.

Je to tu pěkné. Po valu tu teda vede je štěrková cesta, ale pod ním asfaltka, takže si člověk může vybrat. My jedeme většinou po asfaltu.

Za Lütkewischem odbočujeme k přívozu do Schnackenburgu, opět platíme 4 € a pokračujeme na Gartów, kde má být kemp. Ještě než do něj dojedeme, jsme svědky výjezdu hasičů. Nejdřív siréna a pak zběsilý běh lidí a jízda aut k hasičárně, u které zrovna stojíme. A za chvilku už jedou. Naštěstí jinam než my.

Cestou ke kempu je Edeka a Penny, ale tam pojedeme až ráno. Kemp je velký, slušný a platíme 18,20 i se žetony do sprch. Najeto máme 87,5 km.

Sobota 27. 7.

Spalo se dobře, jen je hrozně brzo světlo. Balíme jako i další kolaři okolo, vracíme se do Penny, kde kupuju oběd a jedeme dál po cyklostezce podél silnice na Gorleben. Vede to tu lesem a jede se pěkně. Pak se zase napojujeme na cyklo Labe a svištíme podle silnice, pod valem, na valu, prostě klasika. Často dlažba nebo betonka.

U Dömitzu na druhém břehu řeky, fotíme ruiny železničního mostu, pak přejíždíme silnici a pelášíme dál. Hodně fičí východní vítr a jak se to tu klikatí s Labem, tak se chvílemi jede blbě a chvílemi dobře.

Obědváme na lavičce před městem Hitzacker, kde jdu zase nakoupit, posilňujeme se kafíčkem a vyrážíme do kopců. Teda podle mapy. Teda vlastně ne podle mapy, protože to tu v reálu vede trochu jinak. Místo do kopce po silnici, nás to žene cestou podél nějaké vody, pak chvíli po silnici, ale kopce nikde. A najednou jsme v Tiessau. Pak chvíli jedeme podle silnice a najednou se ocitáme zase na kamenité a písečné lesní cestě a ta vede čím dál víc do kopce. Ke konci už kolo tlačím, protože se mi protáčejí kola. Uf. Ani nevím kudy to vedlo, ale pak je to kus z kopce a na silnici vyjíždíme v Drethemu. Pak už je to naštěstí po silnici, ale přes pár krátkých kopečků nahoru, dolů až do Neu Darchau. Ale jinak než je to vedené v mapě.

Dál jedeme po cyklo podél silnice k Alt Garge, kde mají trať pro dreziny a pokračujeme do Bleckeke, překřtěného na Brekeke, a zase nejedeme podle mapy, ale nějakou zkratkou přes les.

V Bleckeke dělám velký nákup na neděli. Naštěstí je tu Edeka. Dneska jsme neměli kafíčko, tak teď kupuju aspoň plechovkové pivo z chlaďáku. To kupodivu není vůbec drahé.

Obloha se nějak zatahuje. Cyklotrasa vede nejdřív po silnici a pak z ní uhýbá zase pod val. Jedeme i kolem vsi Radegast. Je tam i kemp, ale je brzo a stejně dneska kemp nechceme.

Za vsí Barförde na lavičce jíme, cyklo zase uhýbá mimo silnici a nemá to tu být chráněné, tak koukáme po spaní. Jenže louky od řeky k valu chráněné jsou, takže nakonec zase končíme na trávě u cyklostezky. Pořád je málo hodin, tak nejdřív jen sedíme na valu a pozorujeme zvířectvo. Vidíme ptáky, zajíce a srnky proběhly jen kousek od nás. V půl 8 jdeme stavět stan. Občas okolo někdo projede nebo projde, ale nikdo nic neříká. Obloha se dost zatahuje. Najeto 96,5 km.

Neděle 28. 7.

Spalo se krásně na tábořišti U zvířátek. Bylo úplné ticho a teplota akorát. Ráno svítí slunce a je trochu chladněji.

Míjíme Hohnstorf po cyklo k mostu, ale my jedeme po Labské rovně dál, a pak cikcak kolem silnice, tak si to pak do Artlenburgu zkracujeme přímo po cyklostezce vedoucí podél silnice. Fotím pěkný větrný mlýn, ale jen zezadu kvůli slunci. Stezka pak vede většinou po betonce pod valem, místy po valu. Míjíme Tespe a Marschacht, ale nic z nich nevidíme, protože cyklo vede podél Labe. Kolem Stove je to samý kemp a ještě nějaká slavnost, my ale ani nezkoumáme co, a frčíme dál a dál až za Stöckte do Hoopte k přívozu. Platíme 6 € (cenu píšu vždy za 2 cyklisty)! A pak už směřujeme na Hamburg.

Nejdřív teda strašlivě dlouho dvoukolejnou betonkou mezi keři, chráněným územím s loučkama, pořád rovně až do Fünfhausenu a dál, opět nekonečně dlouho, do Tatenbergu. To už i barákama. A najednou jsme v cyklistickém silničním závodu, který vedou po Labské cyklo. Nás honěj na chodníky, travnatý vršek valu apod. Přitom prostoru je fůra a závodníci nejezděj v houfu, takže bychom se v pohodě vešli všichni a nepřekáželi bychom si. Stejně tak místy musíme jet a občas musíme i projet skrz závodníky. Naštěstí v tom nejsme sami, taškářů je tu víc.

Až za strašně dlouho závodníky opouštíme. To už jsme v centru. Chvíli se klikatíme podle Labe, pak cyklo ztrácíme, tak jedeme jen podél řeky. Je tu strašně lidí, ale zajíždíme i na promenádu, abychom viděli přístav. Pak chvíli jedeme po silnici, aby to odsýpalo, ale u Museumhafen je to zavřené a najednou se ocitáme na pláži. Kola po cestičce nad ní jezdit nesměj (žádný div, když je tu plno pěšáků) a k silnici vede šílený krpál. Tak kola vedeme a nejsme zdaleka sami. Občas někdo i jede. Je to nekonečné, takže nakonec kopec vytlačím a Pavel vyjede. V Labi jsem si jen smočila nohy.

Dál uháníme po silnici k přívozu Taufelsbrück. Už je zase vedro. U přívozu je jen automat na lístky, ale naštěstí bere i papírové peníze. Lístek stojí 1,70 €/os a kolo se neplatí. Převozní loď je uzavřená jako autobus a narvaná kolařema. Ani se mi ho nedaří vyfotit, protože se mi zrovna vybily baterky.

Na druhé straně jedeme podle řeky doprava, protože tu nikde není značka, silnice nás vede kolem továrny na Airbusy a pak už jsme zase správně na značce, která nás vede podél silnice na Jork. Za mostem přes ústí řeky Este si dáváme u stánku lahváče Pils za 2,50 €. Slunce opět praží.

Krajina je tu samý sad a prodejce ovoce. V Jorku je pěkná architektura a uhýbáme tam na Mittelnkirchen, kde má být kemp. Obloha se zase začíná kabonit, ale do kempu to stíháme bez deště a pak se zase dělá hezky. Jen není úplně jasno.

V kempu Nesshof stojí stan a 2 lidi jen 14 € a maj tu i vybavené chatky sudy za 25 € + 5,5 za osobu. To je teda moc, tak jdeme pod stan. Sprcha teda opravdu bodla, ale i tak jsme dnes unavení a vyšťavení. Zase máme najeto 95 km.

Pondělí 29. 7.

Spalo se super, jen je blízko kostel s hodinama. O půlnoci mne budí. Než stačím usnout začíná kapat, tak jdu radši sebrat přeprané prádlo a věším ho do stanu. Ale nic z toho nebylo.

Ráno je zataženo a strašně vlhko a tím chladno a přitom má člověk pocit, že je furt zpocený.

Do Steinu to jde, cyklo vede podél silnice, ale pak je vedená na val s hrbatou dlažbou a jede se hrozně. Jsme pár metrů nad silnicí, jede se podél baráčků a dlouho není kde sjet. Pak teda jo, tak hned sjíždíme dolů a na Stade jedeme radši po cyklostezce podél frekventované silnice.

Obchoďáky, hlavně Penny, jsou tu všude. My nakoupili hned v prvním. Městu Stade se nakonec vyhýbáme a dál jedeme podle silnice na Schnee, Bützfleth, Assel, Drochtersen a Wischhafen. Jede se tu dobře a počasí se časem vylepšuje, ač by se podle předpovědi mělo zhoršovat.

Obědváme na lavičce ve Wischhafenu a jedeme dál. A najednou šílená kolona aut a ono je to na přívoz do Glückstadtu. Ještěže tam nejedeme. Podle silnice pokračujeme až do Freiburgu. Tam ještě kupuji pití a kafíčko. Chvílema už prosvítá slunce, tak se proplétáme městem zase na cyklo Labskou a dál zase jedeme po ní. Předtím by to snad ani nemělo smysl jet podél Labe, protože byla mlha. Krajina je tu pěkná, jsou tu hodně pastviny se zvířaty, ale fouká proti nám. Co fouká, přímo fičí. Labe je vidět jen na začátku, ale stále je dost opar. Až po fůře km stezka uhýbá k jihu do Hörne a dál musíme přes Neuhaus, protože přímo je most přes jez a ten funguje jen ÚT-ČT a víkendy.

V Neuhausu sháníme obchod, ale místní se jen smějou a posílaj nás do nějaké kavárny. Jedeme teda podél silnice (kde kupodivu vede i Labská) do Belum a tam je hned na kraji aspoň maličký krámek. Jenže tam mají jen EISKAFÉ, které ale zatím neměli nikde jinde. Všude jen kakao. Dál podle silnice teda uháníme do Otterndorfu, kde je obchoďáků plno.

Rozhodujeme se jít do kempu a to rovnou na dvě noci, s tím že zítra dojedeme nalehko k moři a porelaxujeme v okolí bez honičky. Z města tedy jedeme po Labské na Cuxhaven a u nějakých jezer jsou obří kempy. Lidí je tu jako much, takže nadivoko by to tu stejně asi nešlo. A jižněji je silnice a pak železnice.

Za dvě noci v kempu tu platíme 40 €, ale umývárky jsou pěkné. Chybí jen kuchyňka. Stavíme stan a koukáme na černé mraky. Naštěstí nás minuly. Dáváme jídlo a pak sprchu, pak chvíli trochu prší, tak uvidíme co bude zítra. Dnes najeto 93,5 km.

Úterý 30. 7.

V noci trochu pršelo, ale spalo se dobře a ráno se obloha vybírá. Věci necháváme v kempu a nalehko vyrážíme dál po cyklostezce podél Labe a pak už Severního moře. Z kempu až do Altenbruchu je krásný úsek pastvinama s krávama a ovcema, skrz branky a s kocháním se mořem. Dál je to horší a lepší by bylo tu skončit. Opět podél silnic, motání se městem a továrnama, děs. Nikde potraviny, jen obří obchodní dům, kde kupuji teplý karbanátek v housce a smaženou rybu v housce. Celkem 5,5 €. Značku jsme ztratili, tak míříme k moři, na lavičce jíme, ale dochází nám pití, protože není kde koupit. Aspoň, že značku nacházíme a uháníme po ní ke Kugelbake. No uháníme… jsou tu pláže a motaj se tu lidi, protože už je zase vedro. A k věži kolaři nesmí! Fotíme se aspoň přes plot a pak z vršku. Je akorát poledne a najeto sem máme 18,5 km.

Po chvíli kochání se (k moři nejdeme, protože se tam platí) jedeme dál na Duhnen, kde je sice krámek, ale pití tam mají jen drahé a žádný výběr. 1L Schorle stojí přes 1 €, ale kupuji aspoň jedno. Moře už vidět není, protože stezka vede za valem a před ním jsou placené pláže, tak uhýbáme na Stickenbüttel a po cyklo podél silnice se klikatíme zpět do Altenbruchu. Cyklo jsou tu ale dost drncavé.

V Altenbruchu fotím obrkostel a míříme opět na tu hezkou cyklo ohradama. Zrovna je odliv a pár lidí se čvachtá, tak se čvachtáme také. Vítr se otočil a zase fouká proti nám.

Dojíždíme do kempu, svačíme banány a jedeme do města. Opět se motáme v kempu, který je opravdu obří, takže dobu trvá než nacházíme cestu. Pak zase dobu hledáme nádraží a nakonec zjišťujeme, že je tu jen automat na lístky. (Oni Němci skoro všechny nádraží ruší, pronajímají, prodávají, a zůstávaj je ty automaty.) Správnou jízdenku nakonec nacházíme – je to celodenní na regionální vlaky, pro 2 lidi za 52 € + lístky na kola po 5,5 €. Nemůžeme najít jízdní řád, ale nakonec se daří a vypadá to, že pojedeme tak, jak jsem si našla na netu před odjezdem.

Pak ještě jedeme k obchoďákům, jenže Edeka je tu jako Kaufland, děs a hrůza. Vedle je Lidl, tak ráno nakoupíme tam. Do kempu přijíždíme až po 6 večer a najeto máme 60 km. A to měl být dnešek odpočinkový. Ani na pivo nemáme chuť. Spíš jsme otrávení. Večeříme, dáváme sprchu. Zítřek bude asi náročný.

Středa 31. 7.

V noci bouřilo a pršelo, ale ráno se to naštěstí protrhává.

Vlak je v pohodě, celý jeden vagon je pro kola a skoro žádná tu nejsou. V Hamburgu – Harburgu nacházíme nástupiště, je tam i psaný vlak, takže když nějaký přijíždí, nastupujeme a vůbec nám není divné, že musíme kola zvedat do schodů. Když nám dochází, že to není ten správný vlak, už jedeme. Bohužel je to superrychlík do Stuttgartu a další zastávka jsou až Brémy skoro po půlhodině jízdy až 200 km rychlostí. Děs. Nějaká kola tu jsou, ale je plno, takže zůstáváme na chodbičce. Průvodčí naštěstí chápe a ani po nás nechce jízdenky.

V Brémách musím na informace, ale je tam hrozná fronta, z které se pak lidi rozcházejí k jednotlivým okénkům. Pán je naštěstí ochotný a vyjíždí mi nový rozpis vlaků až do Königsteinu, kde bychom nakonec mohli být i dřív než podle mého rozpisu, akorát na přestupy máme třeba i jen 5 minut a je jich víc.

Následný vlak do Hannoveru jede naštěstí ze stejného nástupiště kde jsme vystoupili. Kdybychom to věděli, tak jsme mohli jet o vlak dřív a následné vlaky zjistit až tam. Všechny vlaky jsou narvané cyklistama, jeden jede místo z 8, ze 4 nástupiště, takže musíme i po jezdících schodech, ale stíháme. Je to ale fofr. Naštěstí jsou všichni vstřícní a ochotní. Cyklisté jsou holt v Německu páni.

Když už jsme v Lipsku, kde máme na přestup fůru času a ani příjezd do podzemí a výjezd výtahem, nás neděsí, začínají problémy. Vlak do Drážďan těsně před 18 hodinou, kdy má odjíždět, ruší. Další má jet v 19. Radši se jdu zeptat do informací jestli by něco nějak nejelo dřív. Je tam šílená fronta a jen dvě ženské a chlap s vysílačkou. Najednou chlápek něco říká a ¾ fronty se rozbíhá k vlaku vedle infostánku, který jede do Drážďan. Je to rychlík, tak se nevzrušuju, ale ve stánku mne k němu posílají také. Letím pro Pavla, pak s kolama zpět a… nic. S kolama prý ne. Ženská je asi pitomá, ukazovala jsem jí lístky i pro kola. Tak nic, vracíme se zpět na 21, ale situace se opakuje a vlak zase nejede. V info nás posílají do podzemí, ale mně se tam nějak pomíchala nástupiště, takže hledám 4, výtahama jezdíme sem tam, dokonce i ven, a až pak mi nějaký chlápek říká, že je to nástupiště 1. S4 je linka. Tak zase dolů, kde je nástupiště č. 1 a 2. Vlak nám ale neujel, protože i ten předchozí už má 50 minut zpoždění. Tak čekáme, jako spousta dalších otrávených lidí.

Nakonec něco jede, tak popojíždíme do Borsdorfu, což je předměstí Lipska a druhá zastávka normálního vlaku z Lipska na Drážďany. Vlak má jet ve 21,10 ale nikdo neví, jestli vůbec pojede. No nejede, jen naskakuje čím dál větší zpoždění a i ostatní vlaky jezdí úplně jinak než mají. Pomalu se stmívá a ochlazuje.

Vlak nakonec jede, ale až po 10 hodině. Sláva! Je sice narvaný i kolama, ale bere všechny. Průvodčí se ptá kam jedeme, zjišťuje nám následný vlak do Königsteinu, ale prý už žádný nejede, jedině do Pirny a pak říká něco o hotelu. Nějací kolaři nám to překládají na Googlu a vychází jim z toho, že není jisté, že vlak do Pirny dorazí a že si máme říct dirigentovi o poukazy na hotel. No pochopila jsem, že není jisté, že vlak do Pirny stihneme, že pak už nic nejede a, že si máme říct průvodčí o poukazy na přespání v hotelu, na které máme nárok. No nic, nějak nám to nemyslí, tak to necháváme osudu.

Před Drážďanama už to vypadá na ten hotel, ale těsně předtím než vystupujeme, přichází rozzářená průvodčí, že jede ještě vlak v 00,12 do Bad Schandau, takže v Königsteinu budeme v 00,50. Super. Je ráda nejen průvodčí, ale i my. Na přestup je čas a nádraží prakticky liduprázdné. Vlak se ale pomalu zaplňuje.

V Königsteinu se chvíli motáme než nacházíme kudy máme najet na cyklostezku, protože je tma tmoucí. Ještěže mám světla. V recepci kempu samozřejmě nikdo není, tak jen nacházíme loučku pro stany, v rychlosti stavíme stan, oplachujeme se z flašky a jdeme spát. Jsou skoro 2 hodiny v noci. Najeto 10 km a nějak jsem přišla k nejvyšší dosažené rychlosti 99 km/h :-)

Čtvrtek 1. 8.

Včera jsme možná tím zpožděním nezmokli, protože před vlakama bylo černo a v kempu bylo mokro a strašně vlhko. Vzhůru jsme jako obvykle v 6 hodin, i když jsem měla šátek na očích a špunty v uších proti hluku vlaků, jezdících hned za kempem. Je strašná mlha, ale nečekáme až stan uschne a balíme, abychom ještě nemuseli platit. To se daří. Vyjíždíme před půl 8 a myjeme se až na lavičce u cyklostezky.

Slunce se klube jen pomalu a pomalu se odkrývají výhledy na skály Saského Švýcarska. Jedeme opět po Labské cyklo do Děčína. Spací plácky tu jsou, ale po tmě by se blbě hledaly a v kempu jsme na stavění stanu aspoň trochu viděli.

Jede se pěkně a po chvíli vjíždíme do Československa, jak to stojí na něměcké straně hranice. :-)

V Děčíně kupuju lístky na vlak a jdeme zase do nádražní hospůdky na jídlo. K tomu každý velkého Březňáka 11. Dost nezvyk, až jsme z toho přejedení.

Pak jdeme k vlaku, ale tenhle rychlík Labe v 11,26 má bohužel jen pojízdnou úschovnu, takže bagáž musí dolů a ještě připlácíme. Ach jo. Doma máme najeto rovných 30 km.

Celkem najeto 960 km a z Děčína ke Kugelbake to bylo 870 km (ale místy zkratkama, cyklostezka je o něco delší).

Pá 23. srpen 2019, 12:33:46 CEST
eva.lupen
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one