Když na podzim začal padat dotaz kam to bude příští rok napadlo nás Pobaltí. Naplánovala jsem tedy cyklocestu na lotyšský mys Kolka. Bohužel po zakoupení pořádné mapy jsem zjistila, že bude problém stihnout i jen Litvu. Jet či nejet na Kuršskou kosu, kterou je to 50 km tam a to stejné zpátky? Jasně, že jet! Být v Litvě a Kuršskou kosu vynechat je přece úplný nesmysl.
Legenda indiánů Guaraní praví, že vodopády vznikly když strašný lesní bůh, rozhněvaný válečníkem prchajícím s dívkou v kánoi, rozbil říční dno. Dívka se zřítila dolů a proměnila se ve skálu, válečník se změnil ve strom který shora shlíží na svou milou.
Smutné, ale výsledek stojí za to. V jižní Brazílii se řeka Iguacu dostává na čedičové podloží a tam kde láva končí padá nejméně 1600 m3 vody za vteřinu do hloubky 70 m. Řeka je v těchto místech široká a dává tak prostor pro mnoho různých vodopádů z nichž největší a nejúchvatnější je Garganta del Diablo – Ďáblův chřtán.
Pro návštěvu vodopádů je dobré vyhradit si nejméně dva celé dny a nedoporučuje se jezdit sem v květnu až červenci kdy je moc vody.