Není-li psáno jinak je to cena za 1 osobu. Kurzy v lednu 2013:
1 BRL = necelých 10 CZK, 1 ARS = 4 CZK, 1 BOB = 3 CZK, 1000 PYG = 4,7 CZK, 100 CLP = 4 CZK


DEN 1 - 2)   PRAHA - SAO PAULO - FOZ DO IGUACU

Cesta do Sao Paula pres Madrid byla dost umorna, ale zvladli jsme to v pohode. (Spol. IBERIA, cena letenky 17 000 Kc/os, zpatecni, v akci, platnost 1 mesic.) Z letiste jedeme letistnim busem na nadrazi Tiete (35 BRL) a odtamtud do Foz do Iguacu (166 BRL - spol. PLUMA). Bus prijizdi stary krap bez podnozniku a TV. Cesta trva 17 hodin takze nic moc.

DEN 3) BRAZILSKÁ STRANA VODOPÁDŮ - PUERTO IGUAZÚ

Jedeme se podivat na brazilskou stranu vodopadu. Batohy schovavame do uschovnych skrinek (10 BRL). Vstup je pro nas 41,10 BRL. Bohuzel pocasi nepreje a prichazi bourky a prutrze mracen. Nastesti neprsi celou dobu a tak si vodopady muzeme uzit, kdyz uz je to tak drahe (ale stoji to za to!). Cestou od brazilskych vodopadu se nechavame vysadit na odbocce do Argentiny a pesky jdeme ani ne kilak na hranicni prechod. Tam si pak chytame bus do Puerto Iguazu a na dve noci zustavame v minihostelu Irupé (120 ARS za dvouluzkovy pokoj s koupelnou pri ubytovani na dve noci). A ja se tak tesila do mistnich kempu! Jenze v takovem pocasi je nesmysl stavet stan. Zjistuji, ze v Argentine je skoro vse asi jednou tak drahé nez pred peti lety i kdyz kurz je pro nas lepsi.

DEN 4) ARGENTINSKÁ STRANA VODOPÁDŮ

Jedeme se podivat na Argentinske vodopady. Uz jizdenka k nim z mesta je pekne draha (50 ARS zpatecni - spol. Rio Uruguay) i kdyz je to kousek. Nastesti uz je hezky. Vstup je drahy (130 ARS) a neberou karty, ale nastesti je tu bankomat. A lidi az hruza. Vidime nejen nadherne vodopady, ale i opice, nosaly, jestery, morcata, ruzne ptactvo a dokonce i kajmanka. Super.

 DEN 5) PARAGUAY

Prejizdime do Posadas (108 ARS - spol. M. Horianski) a odtud mestskym busem pres most do paraguayskeho Encarnacionu (10 ARS nebo 7000 PYG). Tam je aspon levnejsi jidlo. Predrazenym taxikem ( je Silvestr - nic moc nejezdi) jedeme do asi 5km vzdaleneho kempu, ktery je docela ubohy a priserne drahy. A nikdo krome nas tu neni (akorat jedno otravne kote "oči a uši"). Ono vubec turistu moc nepotkavame. Minule jich jezdilo plno, ted jsme v busech vetsinou jediny. Je vedro, pan nemuze najit klice od sprchy, ale aspon je tu bazen.

DEN 6) ENCARNACION - RESISTENCIA

V noci prichazi bourky a prsi i dopoledne. Chteli jsme jet na ruiny jezuitskych misii ale, jelikoz jsme netusili, ze to tu bude tak drahy, dosli nam mistni penize, takze nemuzem jet busem (stejne jich moc nejezdi - je Novy rok) a v tomhle nejistem pocasi se nam tam ani nechce. Nechce se nam znovu platit taxik (bere i arg. pesos) tak jdeme do mesta pesky. Des, ale pocasi nam preje. Je oblacno a neni vedro. Prejizdime zpet do Posadas a chceme jet do Salty. Jenze odtud tam uz ted vecer nic nejede, tak prejizdime jen do Resistencie (peknym, pohodlnym busem coche cama a dostavame i bohatou veceri - 155 ARS - spol. Rio Uruguay), kde jsme v noci, takte si zas musime vzit taxika (35 ARS) do centra. Prespavame v levnem hotelu Luxor (110 ARS za pokoj s koupelnou).

DEN 7) RESISTENCIA - SALTA

Pocasi je pekne tak se mestskym busem presunujeme zpet na nadrazi, kde kupujeme listky na vecerni bus do Salty (362 ARS - Tigre Iguazu), konecne mame cas jit na internet (je na nadrazi) a pak jedeme zpet do centra, prohlidnout si mesto. Mesto je plne soch, nekterych teda dost podivnych, ale jinak nic zajimaveho. Bus do Salty, kam jedeme asi 13 hodin, je obycejny, ale podnozniky i TV ma, a veceri i snidani jsme dostali. Veceri teda az v 11 v noci :-(.

DEN 8 - 9) SALTA

Jsme ve meste Salta, kde jsme se ubytovali na dve noci v hostalu Namaste (160 ARS za dvouluzkovy pokoj s koupelnou). Lanovkou jsme vyjeli na kopec San Bernardo nad mestem (35 ARS zpáteční). Super vyhledy byly cestou nahoru a dolu, zeshora moc ne. Podivali jsme se po centru a chteli vyjet busem do národního parku Los Cardones. Bohuzel jediny bus do Cachi jel v 7 rano a zpet jede az dalsi den (ale nektere dny jezdí i odpoledne). Takze nic.
Od cesty do Cafayate (odkud jsme si chteli udelat vylet na kole) nas odradila cena, protoze bysme pak museli jet zase zpet, a taky nemame moc casu. Tak jsme to vzdali a koupili si na rano listky do S.S. de Jujuy (60 ARS - spol. Flecha) odkud chceme jeste popojet do jakesi barevne soutesky Quebrada de Humahuaca.
Pak jsme znovu vyrazili do mesta. Jsou tu krasne kostely a pekne namesti s palmama. Zajimave je i sledovat provoz ve meste. Jsou tu same jednosmerky a, tam kde nejsou semafory, tak jede ten kdo si vic troufne. Pak jsme koukali kolik by stal vylet s cestovkou a, kdyby jsme nemeli uz koupene listky dal a taky meli vic casu, tak bysme to dali. Dvoudenni, do tech mist co jsme vzdali, by vysel na nejakych 400 ARS. Docela skoda, ale naladu nam spravila nejaka prehlidka gaucu - mistnich kovboju ne posteli :-) - na namesti, kam jsme dorazili prave vcas. Tady jsme taky potkali prvni Cechy (teda Polku a Cecha), ale nemeli zajem se bavit.

Koukala jsem, ze doma je teplo a prsi, tady je tak mezi 25-30 stupni a polojasno az oblacno. Zkratka prijemne :-).

DEN 10) JUJUY - TILCARA

Popojizdime do Jujuy a hned si kupujeme listky do Tilcary (27 ARS - spol. Evelia). Bus nam jede za hodinu. Uz to neni patrak a lidi v nem dokonce stoji. Krajina kolem se meni jak nabirame vysku. Tilcara totiz lezi skoro 2500 m. n. m. Z pocatku jsou kolem zalesnene kopce, pak hory, pak hory bez lesu, jen s kaktusama. Bus sotva jede. Vjizdime do Quebrady de Humahuaca, coz je siroke, skoro hole, prasne udoli, obcas s barevnymi skalami. Fotime aspon pres okno busu.
Tilcara je prasna andska vesnice s domky z veprovic. Je to tu vysoko, ale stejne je tu vedro. Je vikend a vsude je strasne lidi, takze sehnat ubytovani da fusku. Nakonec se dari (hostal Tierra Andina - 60 ARS), ale mame jen maly pokojik se dvema palandama, umyvarky jsou zvlast a jsou hrozne. A za tohle platime stejne jako za docela pekny pokojik s koupelnou v Puerto Iguazu. Silene!
Odpoledne se jdeme projit na kopec s nejakou zrekonstruovanou predinckou pevnosti, odkud je pekny vyhled na barevne skaly, a pak jdeme i do archeologickeho muzea (vstupenka je spolecna). Bylo to pekny, ale zrovna se zatahlo a pekne to fici. Noc byla desna, nejaka omladina si na dvorku delala disko az do rana. A nad ranem nam do pokoje pribyli 2 kluci. Moc jsme toho nenaspali.

DEN 11) LA QUIACA - TUPIZA

Rano jsme radi, ze odsud mizime. Tak predrazene misto se jen tak nevidi. Rikame si, ze to tu tak bude vsude a zdrhame do Bolivie. Bus nas veze do La Quiacy (62,50 ARS - spol. Balut), coz je hranicni mesto, a pesky jdeme na hranicni prechod do bolivijskeho Villazonu. Razitko, fronta, razitko a jsme v Bolivii. Zase si soupame hodinky o hodinu zpet a pochodujeme na nadrazi, protoze chceme jeste prejet do Tupizy (15 bob - spol. Trans del Sur). Hranice je pekne vysoko (skoro 3500m n. m.) a Tupiza ma nejakych 3000, presto je tu vedro. Je tu levne, ale clovek musi mit trpelivost - bus ma 3/4 h zpozdeni. A lidi je tu jako much.
Tupiza se zprvu zda nic moc, ulice rozkopane, ale nachazime super a docela levny hotel Mitru Anexo, kde si berem pokoj bez koupelny (120 BOB - s koupelnou by byl za 180), ale je to zatim nejlepsi a nejlevnejsi ubytovani. Mame tu dokonce i TV a snidane a internet je zdarma. Vecerime ve meste, kde maj moc pekne namesti s palmama a kostelem, a stoji nas to 66 Kc dohromady i s litrem Spritu.

DEN 12) TUPIZA

Zaplatili jsme si jednodenni vylet terenakem po okoli Tupizy (39 USD nebo 270 BOB/os, ale jedeme jen my dva) a bylo to moc pekne. Levneji by asi vysel vylet na konich, ale to kvuli fotakum nechcem. Okoli mesta je sama skala, takze se nam o nich asi bude i zdat. Da se tu sice jezdit i na kolech, ale je vedro, slunce pali a hrozne to prasi. Silnice jsou totiz prasne a obcas jedeme i korytem vyschle reky.
Zitra prejizdime do Uyuni.

DEN 13)  TUPIZA - UYUNI

Prejizdime do Uyuni (70 BOB - spol. Tupiza). Bus je stary, rozhrkany, ale na zdejsich cestach necestach se neni cemu divit. Vlastne je divim ze se nerozpadnou. Na tenhle usek mame s Pavlem rozdilne nazory. Ja jsem z nej byla nadsena, Pavel je rad, ze jsme prezili. Silnice je prasna, nezpevnena, a vede az nekam do nebe rozervanou krajinou kanonu a hor. Ani nevime do jake vysky jsme vyjeli, ale bylo to hodne vysoko. Kolem srazy dolu. Kdyby jsme treba pichli nebo najeli na kamen, tak by to asi dopadlo spatne. Ale byl to zazitek. Okoli Uyuni uz je placate.
Ve meste jsme po 4 hodine odpol. a, jelikoz Pavel chce mit soukromi, mame problem sehnat ubytovani. Vse je obsazeno, turistu jsou tu mraky. Nakonec spime v hotelu Kutimuy v pokoji s koupelnou, ale je horsi a drazsi nez ten vcera (80 BOB/os se snídaní). Taky zatim vsude byly na nas prilis mekke postele, coz poradnemu spani neprida. K veceri si u stánku kupujeme vegetarianskou hamburguesu s volskym okem, hranolkama, cibuli, rajcetem..., kecup, horcice, majolka... Za 12Kc super. Stravujeme se radsi s mistnima, protoze turisticke restaurace jsou moc drahe. Zatim zadne problemy nemame. Vodu pijeme taky kohoutkovou, namichanou s dzusem.

DEN 14) UYUNI

Dnes jsme obesli cestovky na 3-denni tours terenakem do Chile a zjistili jsme, ze je tu problem. Je uzavreny hranicni prechod , kterym se normalne prejizdi do Chile a i kus parku u hranic (ze by kvuli Dakaru?) a tim padem se musi delat obrovska zajizdka a cesta vychazi draho. Tak jsme zacali uvazovat o 1 denni ceste jen na salary s tim, ze do Chile prejedem busem. Dalsi problem. Bus jede zitra (ve ctvrtek) rano a pak az v nedeli. Tak to jsme zavahali. Tohle vedet tak jsme jeli na salary uz dnes a zitra do Chile. Takhle nam nezbyva nez zaplatit tech 2500 BOB za osobu za tu 3-denni cestu. Tvrdi, ze je v cene vsechno, tak doufame, ze jo. Bohuzel neberou kartu tak musime vybrat z bankomatu, protoze tolik dolaru uz nemame. Dalsi problem. Bankomat nam nechce nic dat ani na jednu kartu. Nakonec se nam teda dari vybrat na VISU 2 x 200 USD (400 najednou ne a boliviany taky ne) tak je menime, aby jsme mohli zaplatit. Des! Uz jsme mysleli, ze tu budeme muset zustat :-).

Pocasi stale dobre, kolem 20º C (jsme v 3600m), jasno az oblacno.

DEN 15 - 18) UYUNI - CALAMA

Tak jsme absolvovali "3 - denni" tours po bolivijskem, a vlastne i chilskem, altiplanu. Hodne jsme se vydrncali narocnym terenem a, protoze nas do terenni Toyoty nacpali 7 misto 6 turistu, tak to zrovna prijemne cestovani nebylo. V aute s nama byli 4 Brazilci a jeden Francouz. Vsechno mladi kluci, ale dobry.

Ve druhem aute nasi cestovky jelo take 7 lidi, z toho starsi turecky par, s kterym jsme si docela sedli a litovali jsme, ze nejedem v jednom aute. S pani Yakut jsem si jeden vecer docela dobre popovidala, i kdyz ona mluvila anglicky a ja ji odpovidala prevazne spanelsky. Oni jsou, ale o hodne majetnejsi a objizdeji celou J.A. Maj na to 4 mesice, ale obcas prelitavaj. Docela dobre se povidalo i s Fabrisem, ktery teda kupodivu umel anglicky i spanelsky vyborne a divil se jak muzeme cestovat, kdyz neumime jazyky.

Na Salar de Uyuni (obrovska solna plan) jsme meli nic moc pocasi, kolem se honil dest a bourky, ale mame ho nafoceny suchy, s trochou vody i s hodne vodou, ze to vypadalo, ze plavem. Nejlepsi fotky, uplne neskutecne, jsou s trochou vody, ktera funguje jako zrcadlo.

Pak jsme cestou videli nejake laguny s plamenakama, spoustu hor s bilou cepici, skaly, kameny, dymajici a bublajici gejziry v 5000 m n. m., lamy a dve vizkaci (cincily) nam prebehly pres cestu, ale vyfotit nesly. Obedy byly skromnejsi, ale vecere o dvou chodech. Nejlepsi byla zeleninova polevka. Ubytovani bylo spartanske, ale prvni noc jsme meli pokoj s koupelnou sami pro sebe. Druhou noc spime vsichni v jedne mistnosti (7 jak trpasliku) v necelych 4700m. V noci je zima, ale zas tak strasny to neni.

Posledni den vstavame uz v 5 hodin a po snidani vyrazime k hranicnimu prechodu do Chile - Ollague (vedle stejnojmenne coudici sopky). Na hranicich pak cumime vic jak 3 hodiny nez prijizdi mikrobus, ktery nas má odvezt do San Pedro de Atacama. Strasne komplikace, kdyz je ten spodni prechod uzavreny. Misto 50 km musime ujet pres 400, vetsinou po prasne ceste. A na chilske strane hranic zase pekna buzerace - vyplnovani 3 papiru a kontrola batohu jestli nevezeme cerstve jidlo (zajimave ze coca nevadi).

My se nakonec rozhodujeme jet jen do Calamy, coz je docela velke mesto, protoze se nam nechce jezdit sem tam. Hned si kupujeme listky na bus do La Sereny na nedeli vecer (34 800 CLP cama - spol. TUR-BUS). Pojedeme asi 15 hodin, tak bereme luzkovy aby jsme se vyspali. Neni az o tolik drazsi (asi o 10 000CLP). Mohli jsme sice jet rovnou, ale jsme utahani a nevyspali a taky sprcha uz by se hodila, tak radsi prespavame v Calame (Hostal El Loa - 20 000CLP za dvouluzak s koupelnou a TV).

Prochazime si mesto. Je docela pekne a zivo je tu i kdyz je nedele.

Pocasi se vylepsilo uz na altiplanu (i tam v tech vyskach nad 4000m se nekdy dalo chodit jen v tricku, ale je tam hodne promenlivo). Tady uz jsme niz a uz je tu zase vedro. Zitra budeme u Pacifiku.

DEN 19 - 20) LA SERENA

Tak jsme konecne u Pacifiku v La Serene. Vsude je hodne lidi a ubytovani obsazene, ale nasli jsme si moc pekny hostylek, ktery opravdu doporucuji (Las Luces v klidné ulici Bello - 18 000 CLP za pokoj bez koupelny, ale s TV), prosli si mesto, na zitra koupili jednodenni zajezd za tucnaky na Isla Damas ((30 000CLP v cestovce Elqui Valley Tour kousek od hostalu) a byli jsme samozrejme na plazi u more, kde si Pavel i zaplaval. Bohuzel je pondeli a archeologicke muzeum je dnes zavrene.

Rano jedeme na vylet do rezervace tucnaku Humboltovych. V novem mikrobusu Mercedes nas jede 8. Ostruvky jsou dost daleko takze tam jedeme asi 2,5h. Krajina kolem je stejne vyprahla jako v okoli Calamy, jen pribyli kaktusy a kericky a ve meste trava. Motorovym clunem nas prevazi na ostrov. Tam nas nejdriv vysazuji na plazi s moznosti koupani, ale voda je tak studena, ze to nedavame (ale lidi se koupou). Asi za hodinu zas nasedame do clunu a plujeme kolem ostruvku kde hnizdi spousta ruzneho ptactva. Napr. rackove, pelikani, ruzni kormorani, terejove... Tucnaku vidime asi 5,5. Zato jsme byli kousek od lachtanu a lvounu a videli jsme i delfiny. Na obed nas vezou az asi ve 3. Mame empanadu, vybornou rybu s ryzi a bramborou, pivo a melouna. A pak uz jedeme zpet. Batohy mame na hostalu, kde nas vecer vysazuji a my jdeme na nadrazi cekat na nocni bus do Santiaga (8000 CLP - spol. Serena Mar).

DEN 21) SANTIAGO DE CHILE - LOS ANDES

Brzy rano jsme v Santiagu odkud jsme mysleli, ze prejedeme do Mendozy v Argentine, protoze primo z La Sereny to byl problem. Jenze on je to problem i tady, protoze vsechny busy (a moc jich neni) jedou na noc a cena je 34 000 CLP. Nechce se nam jet pres hranice v noci, tak popojizdime do Los Andes (1500 CLP - spol.Pullman, ale jen mestsky bus) - bliz u hranic - a doufame, ze neco pojede odtud. Jenze ono ne. Vsechno pres noc. To si snad delaj srandu! Chvili zkousime jit na stopa, ale je takove vedro a slunce prazi, ze to za chvili vzdavame a jdeme na nadrazi AHUMADA (ješte je tu mestske nadrazi na ktere jsme prijeli, ale odtamtud to jede jeste pozdeji a draz) koupit ty nocni listky (17 000 CLP - spol. Fenix Pullman). Tady zjistujeme, ze jezdi i bus v 17,15 jenze uz je plny.

Pak se jeste jdeme projit do mesta, ktere ma docela pekne centrum, ale obchody odpoledne vetsinou otviraj az tak v 5 hodin. Pavlovi se rozpadli stare sandaly, tak si tu u Bati koupil nove (Bata Chile - vyrobeno v Cine). Akorat na ne byla sleva, takze vysli asi na 400 Kc. Ceny tady v Chile jsou docela priznive.

DEN 22 - 23) HRANICNI PRECHOD LIBERTADORES - SAN JUAN

Prejezd hranic probiha v pohode, ani nam nekontrolovali batohy. Jen nas samozrejme vzbudili a vyhnali na mraz. No na mraz zrovna ne, ale prechod je dost vysoko, takze je tu zima. A nevideli jsme serpentyny ani Aconcaguu. Rano jsme v Mendoze a hned jedeme dal do San Juanu ( 85 ARS - spol. Del Sur y Media Agua) kde bereme prvni hostel co potkavame (Rosa de Jerico - 130 ARS za pokoj se snidani). Nastesti ujde, ale postele jsou prolezele trampoliny. Venku je priserne vedro, ze se tam da vylezt jen dopoledne a pak naveceru, a uvnitr to o moc lepsi neni. Na pokoji sice mame vetrak, ale klimatizace je jen na chodbe kam se chodime chladit.

Kupujeme listky na zitra na bus do Cordoby (295 ARS semi cama, cama by stalo 340 - spol. CATA), ale jede to az v 10 vecer, tak jdeme dopoledne navstivit mistni vychvalovane muzeum. (Batohy nam vsak v hostalu nechteli nechat, tak je davame do uschovny na nadrazi - 15 ARS za oba.) Muzeum je dost daleko a nakonec maj zavreno. Ach jo. Na vylet do NP se nam nechce, protoze je hrozne vedro, v parku neni kouska stinu, a taky je to drahe a skal uz jsme videli az az. 

DEN 24) CORDOBA - CONCORDIA

Ze San Juanu jsme ráno dorazili do Cordoby a, protože bus dál jel až po obědě, vydali jsme se podívat do centra, které je od nádraží naštěstí jen kousek. Cordoba je moc pěkná, se spoustou kostelů a příjemným klimatem. I její okolí je hezké a určitě by stálo za to se tu zdržet, ale neni čas. Přejíždíme do Santa Fe (141 ARS - spol. Crucero del Norte), protože až do Concordie odtud nic nejede. Tam jsme večer, ale ani odtud do Concordie nic nejede a v blízkosti nádraží tu není žádné levnější ubytování. Do centra je daleko, tak jedeme tunelem pod řekou Paraná do města Paraná (5,70 ARS - mestsky bus), ale tam okolí terminálu vypadá stejně jako v Santa Fe - docela děs. Tak si kupujeme lístky na noční bus do Concordie (62 ARS - spol. Flecha). Moc jsme toho teda nenaspali protože tam jsme už ve 4 ráno.

DEN 25 - 26) NP EL PALMAR

Bus do Gualeguaychú co nás vysadí u vstupu do NP El Palmar (23 ARS - spol. Nuevo Expreso - jízdenka do San Jose) jede až v 8 ráno. Tak zase čekáme. Kemp v El Palmaru je sice od silnice 12 km daleko po písčité cestě, ale není problém si někoho stopnout. V parku už jsem byla a moc se mi tam líbilo, tak jsem ho chtěla navštívit i tentokrát, ale je leden a neděle k tomu, takže kemp praská ve švech. Večer sice něco odjelo, přesto případným zájemcům radím nejezdit sem v lednu a únoru a vyhnout se víkendům - mimo tahle období je tu božský klid. Zvířat však vidíme hodně, protože většina návštěvníků sem přijela jen něco opékat a koupat se v řece Uruguay. Pro místní je vstup do parku za pakatel, nás stojí 40 ARS / os + 190 ARS 2 noci, 1 stan, 2 lidi za kemp. Přesto nelituji i když je dobré mít tu vlastní dopravní prostředek, protože park je hodně rozlehlý. My si udělali pár kratších vycházek a jednu asi 10km, ale zvířat jsme viděli asi víc než většina ostatních. Jen v kempu je spousta různého ptactva, sem tam asi metrová ještěrka a v noci tu běhaj vizkači s pruhovanou hlavou. Na vycházce jsme pak měli štěstí a zblízka jsme si nafotili kapybary a nějaké místní lišky. No a samozřejmě řeku, savanu, palmy a prales.

DEN 27 - 30) UBAJAY - REZERVACE ESTEROS DEL IBERA - POSADAS

Stopem jsme se svezli do Ubajay odkud jede bus přímo do Mercedes (83 ARS - spol. Rapido Tata). Tam jsme navečeru, ale do Colonia Carlos Pellegrini v rezervaci Esteros del Iberá to jede až druhý den ve 12,30 (30 ARS - spol. Itatí II). Ubytováváme se v předraženém pokoji co je snad nejhorší z cesty (60 ARS / os). Ve městě zkoušíme internet, ale nejde se dostat na mail. Takže nic.
Hrozným rozhrkaným starým busem se pak vezeme do rezervace. Cesta trvá 3 hodiny a jen ze začátku je asfaltovaná. Pak začíná šílená, snad 100 km drncačka. V C.C. Pellegrini zústáváme v pěkném kempu (opět 190 ARS za 2 noci), kde ale neteče teplá voda (je vedro takže to až tak nevadí, jen nechápeme proč tu nemaj na střeše nádrže, kde by se voda hned ohřála od sluníčka, jako všude jinde). V kempu skoro nikdo není, zato je tu spousta, hlavně vodního, ptactva protože kemp leží přímo u rozlehlé vodní laguny Iberá. A taky jsou tu kajmani. A žáby v umývárkách. Na výlet člunem jedeme až ráno, když není takové vedro, a vidíme zas kapybary, kajmany, ptactvo a nějakého jelena. Cena 100 ARS / 2 hodiny / os. Pak jdeme do vsi. Je hrozně roztahaná a kde nic tu nic. Jen ubytování, kiosky a sem tam hospoda. A ty cesty! Žádný asfalt, žádné kostky, žádné chodníky, ale obyčejný jíl. Na oběd jsme se rozšoupli a zašli do jedné sympatické restaurace. A dali jsme si i pivo. Bylo to drahé (95 ARS), ale pochutnali jsme si.
Odpoledne se chystáme na další focení jenže přichází bouřka a pak bouří celé odpoledne, večer i noc. A nám má jet ve 4 ráno bus zpět do Mercedes. (Nad logikou času nepřemýšlejte. Tady se logicky nemyslí a člověk se s tím musí smířit jinak by se zbláznil.) Stan je úplně mokrý a balit ho v dešti se nám nechce, tak už jsme smířeni s tím, že ho tu necháme. Naštěstí když v půl 3 vstáváme tak akorát přestává pršet a fouká vítr takže, než jsme sbalili, aspoň trochu oschnul a sbalili jsme ho.
Jdeme na bus, jenže ten nejede. Ráno zjišťujeme, že kvůli dešti. Jenže co teď? Nutně se dnes potřebujeme dostat do Mercedes jinak nám uletí letadlo. Jediná možnost jak se odtud dostat je terénní auto, tak se brodíme bahnem po "ulicích" a sháníme odvoz. Auto, co pravidelně jezdí a není tak drahé, je plně rezervované a nám nezbývá než si sami pro sebe najmout další za 900 ARS. Děs, ale nedá se nic dělat. Další lidi se nám už shánět nechce. Když pak vidíme tu rozbahněnou silnici, kde to s námi hází ze strany na stranu, a kde to párkrát vypadalo, že tu zapadnem i s tím teréňákem, říkáme si, že jsme ještě měli štěstí. Myslím, že kdyby nepřestalo pršet tak by neprojelo už vůbec nic. Tady bus nepojede aspoň týden.
Počasí už se zase lepší a my pak z Mercedes jedeme do Paso de los Libres (42 ARS - spol. Crucero del Norte), dalším do Posadas (146 ARG - spol. Crucero del Norte) kde jsme v půl 1 v noci a do Puerto Iguazú nám to jede v půl 2 (107 ARS - spol. Empresa Kruse). Aspoň že tady to navazuje.

DEN 31 - 33) PUERTO IGUAZU - SAO PAULO - PRAHA

Ráno jsme v Puerto Iguazú a do Sao Paula nám to jede v 1 (447 ARS - spol. Crucero del Norte). Máme tedy pár hodin čas na útratu posledních pesos. (Zjišťovala jsem i jiné - pozdější - busy, ale ty jedou až z Foz do Iguacu a vyjdou přes 600 ARS.) Zahrada kolibříků však bohužel otvírá až v 15,45 h. Škoda. Bus místo v 1 přijíždí ve 3, ale je to pohodlný cama patrák kde dostáváme i deku a polštářek. Na jídlo teda zastavujeme a musíme si ho koupit, ale spí se dobře. Jen nás v těch posledních busech asi chtěli připravit na zimu u nás. Pěkně chladili. Až moc.
V Sao Paulu jsme v 8 ráno, přesouváme se na letiště (kde máme spoustu času, ale internet je tu příšerně drahý a my už máme jen pár drobných). Při představě zimy a sněhu je nám špatně. Tady je sice zataženo, ale pořád teplo a zeleň. Ach jo, vůbec se mi odtud nechce.
Přes Madrid pak letíme do Prahy, kde prvním nádechem před letištěm zažíváme šok. Zima a hlavně smog! Fuj!

CHCI ZPÁTKY!!!

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one