Dámská jízda Maďarskem a Rumunskem.

RoMania 2006

     Dámská jízda přes Hortobágy do Apuseni

Autor: Eva "Lupen" Vorlová   

 

Maďarsko a Rumunsko. Dvě tak rozdílné země slibují různorodé zážitky. Přejedeme hory na severu Maďarska a legendární pusztou prosvištíme do rumunských Apuseni.

 Jen ve dvou do Rumunska je prý málo (není!), měly jsme být čtyři, nakonec jedeme tři. Špatný počet.

 

 

Začínáme v Popradu kde máme zataženo a zimu. Cestou k Dobšinské ledové jeskyni je to pak ještě horší. Přijíždíme k ní zrovna v poledne tak jedeme dál a říkáme si, že si to vynahradíme další ráno v jeskyni Domica. Ta je však zaplavená a tudíž uzavřená. Bojíme se, že stejně na tom bude i Baradla v Aggteleku, ale ta je naštěstí zaplavená jen z části takže pouštějí na zkrácený okruh.

 Záživnými maďarskými krpály dojíždíme za občasného deště do Putnoku. Cesta dál je uzavřena, ale nějaké auto odtamtud přijíždí tak zkoušíme jet dál. Silnice je zaplavená, ale zdá se, že to není hluboké tak projíždíme také.

 Na noc dnes končíme v privátu. Lije jako z konve a my se potřebujeme usušit. Za osobu a noc nejdřív chtějí 2000 Huf, což by nebylo nijak hrozné jen kdybychom ty forinty měly. Zatím nebylo kde vyměnit. Tak prý 10€, ale usmlouvaly jsme to na 7, což je asi maximum co jsme ochotny dát.

 Ráno chceme jet dál po cyklostezce podél přehrady do Dédestapolcsány, ale opět nás zastavuje voda. Tady je ovšem hlubší a proud je tak silný, že se raději vracíme a do Szilvásváradu jedeme oklikou přes kopečky. Cestou vysvítá slunko tak je to hned veselejší. Zajíždíme ke kaskádovému vodopádu Fátyol na Salajce, který množstvím vody jen získal. Eger je moc pěkné město, nám tu však zase začíná pršet tak se moc nezdržujeme a jedeme dál. 

 Za Füzesabony najíždíme na hlavní 33, po které pojedeme až za Hortobágy. Po chvíli vůbec nechápeme jak mohou tuhle silnici doporučovat jako cyklotrasu, když tu sviští jeden kamion za druhým. Přejíždíme jezera na Tisze a vjíždíme do pusty, která opravdu není pustá. Je tu plno ptactva a kolem to kváká, kuňká a prozpěvuje. Puszta je totiž z velké části spíš mokřad či bažina.

 Konečně zase vysvítá slunko tak si můžeme NP Hortobágy pořádně vychutnat. Hned na kraji stejnojmenné vsi nás upoutává nejen známý devítiobloukový most, ale i kemp, který je kupodivu i velice levný. Jsou tu i chatky a přívěsy ve kterých se dá přespat za 1200 Huf na osobu, což je asi 100 Kč. Navštěvujeme muzeum puszty a dál jedem na Nádudvár ležící v krajině polí a farem.

 Další den pak opět občas prší. Přejíždíme rozvodněnou Sebes-Körös a pak uhýbáme k archeologickému muzeu v přírodě Vésztö-Mágor které tvoří dvě umělé mohyly ukrývající cenné vykopávky.

 V Gyule se jedeme podívat na jediný cihlový hrad ve střední Evropě, a vyrážíme do Rumunska. Měníme peníze a zjišťujeme, že tu teď platí dvoje různé lei. Staré a nové. Novou cenu získáte pokud na té staré škrtnete čtyři nuly. Oproti tomu, když jsem tu byla před čtyřmi lety, je tu trochu dráž. Dokonce to vypadá, že i o něco dráž než u nás.

Další den zjišťuji, že se v Rumunsku změnily nejen ceny. Ve vsích sice stále pobíhá spousta domácího zvířectva, ale domy se vylepšují a je tu i dost nově postavených. I do zapadlých vesniček jezdí nové moderní autobusy. Zajímalo by mne jak dlouho na rumunských silnicích, někdy i jen díratých cestách, které se tedy moc nezlepšily, vydrží. Příjemným zjištěním je, že lidi, alespoň zatím, zůstali stejní. Milí, usměvaví a ochotni pomoci, o čemž jsme se přesvědčovaly každý den.

 Projíždíme Arad, což jak vidíme, je velká chyba. Pár památek tu sice stojí za zhlédnutí, ale provoz a všudypřítomný smog je strašný. Raději rychle pryč podél řeky Mures, kterou však vidíme až z mostku po kterém přejíždíme na hlavní silnici na protějším břehu.  Ze silnice brzy uhýbáme do hor na Petris a Corbesti. Stále prší tak bychom rády našly střechu nad hlavou. Aspoň stodolu. Ptáme se v hospodě nakonec končíme v domečku u jedné hodné staré paní.

 Další den svítí sluníčko a my si užíváme výhledy na hory. Jet se tedy moc nedá, serpentýnová cesta je samý šutr, ale i tak je to paráda. Z vršku dolů do vsi Vata de Sus je to, ale hrůza. Rozbahněná, kamenitá cesta a výhledy žádné.

 Holky už přes hory nechtějí, tak dál jedeme po silnici na Brad a pak nekonečnými serpentinami do sedla Buces.  Dál pak přes Campeni a podél řeky Ariesul na Scarisoaru a Gardu de Sus. Tam uhýbáme do soutěsky říčky Ordancusii k jeskyni Poarta Lui Ionele, což je, jak píší v průvodci, oválný 10m vysoký portál vedoucí do 15m vysoké chodby. V průvodci už, ale nepíší, že uvnitř padá se stěny vodopád a že to je na tom to nejhezčí. Ale je možné, že je tam jen když je tolik vody jako teď.

 Vracíme se do Gardy a chceme poslat pohledy. Známka do EU však stojí 3,1 nových lei, což je asi 25Kč! To tedy přehnali.

 Dál potom jedeme přes sedlo Vartop a nocujeme v údolíčku u potoka, na trávníku spaseném na golfáč, který se líbí i, s oblibou piknikujícím, Rumunům. Ráno nám zvědavé krávy lezou skoro až do stanů.

 Příští den pak zajíždíme k jeskyni Ursilor, která je asi největší a nejznámější v Rumunsku. Jeskyně je opravdu pěkná, nás však nejvíc překvapily rumunské děti. Všechny moderně oblečené a téměř každé mělo mobil s foťákem. Na parkovišti si pak konečně dáváme placinty, na které jsem se celé 4 roky těšila.

 K hranicím pak jedeme přes Beius a Remeteu, přes pohoří Padurea Craiului s krásnými bukovými lesy, do Alesdu. Po celkem nenáročném výjezdu následuje sjezd nesjezd, tedy pořád nahoru dolu, nahoru dolu po kamenité cestě a pak silnici s mizerným povrchem. Když člověk čeká sjezd a místo toho jede do kopce tak to moc příjemné není. Pak už po rovinách svištíme k hranicím do Valea Lui Mihai.

 Cesta přes Maďarsko zpět na Slovensko je celkem v pohodě i když jsme se nakonec rozdělily a já jela sama. Tady se totiž nejvíc projevilo, že máme rozdílný styl jízdy. (Tři je blbý počet.)  Holky měly pocit, že se mnou nemohou stihnout plánovaný vlak domů, do Košic jsme však dorazily naprosto stejně.

V Sárospatáku koukám na hrad, pak konečně píšu pohledy a po krásných cyklostezkách mířím k hranicím. V Maďarsku je fajn.

 Celkem jsme za těch 14 dní najely asi 1240 km a byl to zajímavý a docela pěkný vandr.

Pár fotek k článku najdete na:

http://eva-lupen.dobrodruh.net/fotogalerie/romania-2006-2.html

     

Čt 10. červenec 2008, 18:30:18 CEST
eva.lupen
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one