LITVOU NA KOLE 2011

LITVOU NA KOLE 2011 - obrázek

LITVOU NA KOLE 2011 - obrázek

Když na podzim začal padat dotaz kam to bude příští rok napadlo nás Pobaltí. Naplánovala jsem tedy cyklocestu na lotyšský mys Kolka. Bohužel po zakoupení pořádné mapy jsem zjistila, že bude problém stihnout i jen Litvu. Jet či nejet na Kuršskou kosu, kterou je to 50 km tam a to stejné zpátky? Jasně, že jet! Být v Litvě a Kuršskou kosu vynechat je přece úplný nesmysl.

Po zvážení všech možností, jak se do Litvy dostat, to vyhrálo auto. Po dost nepříznivých informacích, které jsme předtím dostávaly, jsme byli velice příjemně překvapeni kvalitou polských silnic, které byly mnohem lepší než u nás. Hned za hranicemi v Českém Těšíně jsme najeli na rychlostní silnici, a po podobných silnicích jeli skoro celou cestu. Varšavě jsme se vyhnuli po silnici č. 50, která tedy ještě není celá opravená, ale určitě brzy bude. A pro osobáky jsou všechny tyhle silnice bezplatné!


Celou cestu prší a je jen 11°C. To to hezky začíná. Přespáváme v autě a další den dopoledne dojíždíme do kempu u města Olecko, kde chceme nechat auto. To se nám naštěstí daří a také konečně přestává pršet a začíná vykukovat slunko. Tak snad nebude tak zle. Je sice konec května, ale přece nám nebude dva týdny pršet!

Mírně zvlněnou krajinou jedeme na Suwałki a pak na Budzisko kde býval hraniční přechod do Litvy. Kamionů tu sice sviští spousta, ale je tu široká krajnice a pěkný asfalt takže se jede docela dobře a odsýpá to. Za hranicemi se to moc nezměnilo – jen nápisy jsou jiné a krajnice je užší. U Kalvarije uhýbáme na úzkou silničku na Vištytis a stan stavíme po najetí 84 km na louce plné odkvetlých pampelišek.


Ráno je úplně jasno, ale je strašně brzo světlo. No jo, my jsme si nepřeřídili hodinky o hodinu dopředu! Jedeme dál a pak uhýbáme na Vilkaviškis po silnici přes Bartinkai, kde je fungl nový asfalt.

Ve městě měníme peníze a pak hledáme opravnu kol, protože to moje vydává podivné zvuky. V servisu vadné ložisko na zadním kole na počkání opravili, osu vyměnili a stálo to jen 20 litai, což je necelých 150 Kč. Pak jdu nakoupit do supermarketu MAXIMA a jen koukám co tu mají zboží a většinou levnější než u nás. Hned objevuju výbornou bezbublinkovou, ochucenou vodu VIVA FRESH, kterou pak pijeme skoro pořád.

Dál chceme jet na Kurdikos jenže jsme vyjeli po špatné výpadovce a tak jedeme na Pilviškiai a Šakiai. Zpočátku se jede dobře po asfaltové cyklostezce, ale pak už to tak příjemné není. Stezka zčistajasna končí, silnice je rovná jak pravítko a kolem je úplná rovina. K tomu je vedro a nikde kousek stínu. Krajnice je tu sice široká, ale bez asfaltu a protože se nám nechce drncat tak jedeme po asfaltu i když tu jezdí dost kamionů.

Abychom lépe našli místo na stan uhýbáme na Slavíkai, kde není takový provoz, a pěknou, posekanou loučku bez domů opravdu nacházíme. Se spaním je tu totiž trochu problém. Vesnic tu moc není, spíš samoty obklopené stromy, ležící kus od silnice, a když je někde pěkná louka je u ní většinou i nějaká usedlost a přece nebudeme stanovat někomu u baráku. Dnes jsme najeli 89 km.


Ze Slavíkai na Jurbarkas vede jen štěrková silnice se strašnou roletou kde auta příšerně prášej, ale naštěstí jich tu moc nejezdí a vítr fouká od nás. Těch 11 km nám však stačilo, příště se takovým silnicím budeme snažit vyhýbat. Jen musím koupit lepší mapu, kde je to vyznačené.

Před Jurbarkas přejíždíme Nemunas - největší litevskou řeku, která pramení v Bělorusku a tady tvoří hranici mezi Litvou a Ruskou Kaliningradskou oblastí. My odtud, stejně jako řeka, míříme k západu a pak k severozápadu. Z města opět vede asfaltová cyklostezka, ale pak zase zčistajasna končí. Asi je to tu normální. Silnice je tu však široká a provoz skoro žádný. Zato praží slunce a stín tu není skoro žádný.

Za Viešvilé se silnice začíná mírně vlnit a za Vilkyškiai se kopcovatí už docela znatelně. Také je tu v ohybu řeky přírodní park Rambyno. Chvíli uvažujeme, že bychom si tam udělali zajížďku, protože by tam mělo být nějaké ubytování a snad i kemp, ale pak jedeme dál a doufáme, že na něco natrefíme . Sprcha už by se nám hodila. Nakonec přeci jen uhýbáme na Biténai, ale jen kousek, protože je tam cedule Jiné ubytování. Je to kousek od silnice, vede tam jen lesní cesta, ale chata tam opravdu je. Cena 120 litai (Litas = asi 7,20Kč) za pokoj se nám však zdá vysoká, tak se ptám na možnost postavení stanu a to za 40 bereme. Najeto máme 86 km.


Dopoledne přijíždíme na hlavní silnici na Sovětsk. Naštěstí při ní vede pěkná cyklostezka a my brzy odbočujeme na Šiluté. Cyklostezka odbočuje také, ale končí za svodidly. Prostě se na silnici nenapojuje...

Zase je vedro a jen občas jedeme schovaní pod stromy. Většinou na nás pere slunce. Do lesa se v téhle oblasti nedá ani si odskočit. Jsou tu miliony agresivních kousavých mravenců. Stačí i běžet a už jich má člověk na sobě zakouslých několik. Zůstat stát... Radši si ani nepředstavovat.

Ze Šiluté chceme jet na Kintai, přes který vede značená dálková cyklotrasa, abychom se vyhnuli hlavní silnici. Zprvu je pěkný asfalt, ale ten kousek za městem končí a začíná zase ta kamenitá prašná roleta. No jo, v mapě to tak je, ale my doufali, že už tam ten asfalt třeba bude. Občas už nás silnice mile překvapily. Tady bohužel ne. Raději se vracíme na silnici. Místy při ní vede jakás takás cyklostezka, ale jet se po ní nedá, to by se člověk udrncal. Leda mít vznášedlo.

Po čase se silnice stává víceproudou, ale žádný zákaz kol tu není a vlastně se tu jede líp. Máme víc místa. Zase hledáme spaní, protože Klaipéda se rychle blíží a večer také. Luk je tu sice hodně, ale jsou to spíš pastviny s vysokou travou a hrbaté až hrůza. Uhýbáme doleva s krz svodidla a protijedoucí pruhy (tady je to normální) za nějakou ves a nakonec se nám daří najít trošku rovnější plácek dokonce s výhledem na Klaipédu. Jenže vítr fouká od moře takže se hodně ochladilo a ještě se sem nese všechen hluk z města. Najeto máme 100 km.


Ráno svítí slunce, ale je chladno. Netrvá dlouho a jsme na okraji Klaipédy a najíždíme na cyklostezku, která nás vede celým městem. Jede se super. Cyklisté jezdí i v pruhu pro chodce, chodci se promenádují v pruhu pro cyklisty, ale nikdo se kvůli tomu nerozčiluje. Prostě pohoda.

Přejíždíme most přes řeku Dané a jedeme k molu starého trajektu. Jenže je to tam zahrazené a trajekt jezdí z druhé strany řeky. Tak zase zpátky a správně. Máme čas akorát na focení a už se vezeme na Kuršskou kosu, což je úzký poloostrov dlouhý téměř 100 km a široký 400 až 3800m, spojený s pevninou v Kaliningradské oblasti Ruska.

Na kose nejprve zajíždíme do Smiltině kde je Litevské mořské muzeum a delfinárium. Delfinárium je tedy zrovna v rekonstrukci, ale muzeum je pěkné a zajímavé. Jsou tu např. akvária s mořskými i sladkovodními živočichy, tučňáci, lachtani, lvouni a také muzeum námořnictví. Naložená kola hlídá babča u vchodu.

Po prohlídce uháníme do 50 km vzdáleného kempu ležícího na druhém konci litevské části kosy u městečka Nida. Až tam se dá jet po cyklostezce, která má z velké části nový asfaltový povrch a jede se krásně. V Nidě vede stezka podél moře což je fajn, ale žádná cedule kemp tu není. Naštěstí je otevřeno Ičko kde mi do mapky kreslí polohu kempu. Přejedeme kopec a jsme tam. Kemp je pěkný, vybavený, a teď i prakticky prázdný. V sezoně však prý praská ve švech. Platíme 45 lt za 2lidi + stan, což je trochu víc než jinde, ale nic jiného nám nezbývá, protože celá Kuršská kosa je národním parkem, dokonce pod ochranou UNESCO, a volné táboření je tu zakázáno. Fajn, ale je, že kolem vede silnice k písečným dunám, které tu jsou tou největší atrakcí, a tak k nim můžeme ráno zajet nalehko, bez starosti o věci. Dnes máme najeto 80 km.


Na zdejších dunách si člověk opravdu připadá jako na poušti. Písečné přesypy se táhnou v délce 7 km na jih k ruské hranici a výšku mají až kolem 50 metrů. Nejvyšší je Parnidžio kopa (Velká duna) měřící 52m, z níž je krásný výhled na Kuršský záliv i Baltské moře. Na jejím vrcholu jsou žulové sluneční hodiny se starým litevským kalendářem. Procházka dunami, obzvlášť bosky, je opravdu zážitek. Zvířata jsme tu sice neviděli, ale stopami se to tu jen hemží.

Dříve tu rostl hustý les ale, poté co ho ve 13. století začali kácet, písek postupně zavál 14 vesnic, které se na kose nacházely. Tak začali opět zalesňovat.

Kolem poledního se vydáváme Kuršskou kosou zpět do Smiltině. Nic jiného nám nezbývá. Do Ruska to bez víza zatím nejde a na pevninu odtud nic nejezdí. Cestou se ještě zastavujeme u pyramidových dun, které se nacházejí u městečka Juodkrantė, na které je sice náročnější výstup, ale rozhled stojí za to. A krásné jsou i pláže na západním pobřeží, i když na koupání to teda zrovna není. Jinak je poloostrov porostlý převážně borovým lesem, místy - na vlhčích stanovištích - rostou i listnáče jako třeba olše, jilm nebo bříza.

A pak už plujeme zpět do Klaipédy a za zpáteční převoz už se neplatí. V 6 večer jsme ve městě a po cyklo č.10 uháníme dál. Stezka nás vede parkem, který však vypadá spíš jako les. Spát by se tu dalo, ale je pátek a spousta lidí tak jedeme dál.

Projíždíme Giruliai a Kárklė kde je sice kempů dost, ale také je tu nějaký koncert nebo discotéka, takže kravál. Nakonec spíme u zrušené obory, či co to bylo, kdysi tu býval plot, ale už není. Je tu hrbato, ale zůstáváme protože už je půl 10. Slunce je však ještě vysoko. Najeto máme 76 km.


Další den je zase azuro. Jedeme dál k severu po příbřežní cyklostezce přes Palangu – oblíbené letovisko se spoustou obchůdků, restaurací a lidí. Moc se nezdržujeme a jedeme dál až do Šventoji, kde to, ale asi žije jen v létě. Je tu totiž obrovské množství rekreačních chatek, ale zatím pusto, prázdno.

Opouštíme moře a jedeme na Darbinai a dál na Grūšlaukė. Kdybychom jeli dál na sever tak jsme dojeli do Lotyšska. Ale na to se nám bohužel nedostává času. Jen co zajíždíme kousek do vnitrozemí, už je zase vedro. Chladněji bylo vlastně jen u toho moře. Krajina je čím dál víc kopcovitá a nejvíc asi v NP za městečkem Plateliai s krásným jezerem. Máme pocit, že jakmile jsou v Litvě nějaké kopečky tak jsou nějak chráněné. Nocujeme tedy až na louce za parkem a najeto máme 104 km.


Na Telšiai pak další den jedeme kus po hlavní silnici A11/E272, ale zákaz tu není, auta skoro nejezdí a ještě je tu pěkná široká asfaltová krajnice. A pak se zas objevuje cyklostezka. Ve městě se nijak nezdržujeme a jedeme dál na Rainiai. Zase po cyklostezce, která jako obvykle zničehonic končí. Dál tedy zase po silnici na Viešvėnai. V Luoki se pak pro jistotu ptáme jestli skutečně na dalších silnicích není asfalt. Na mapě totiž není, ale tak nějak doufáme, že ve skutečnosti už by být mohl. Jenže bohužel není. No nic, těch 11 km mezi Upynou a Dirvonėnai snad nějak zvládnem. Jenže na křižovatce na Užventis mne napadá, že bysme mohli udělat sice zajížďku, ale po asfaltu a na konci by byl kemp. Dobrý nápad, jedem tam.

Cesta je místy rovina, místy kopečky a v Kurtuvėnai, kde má být ten kemp, je i nějaké jezero. Cedule kemp však nikde. Po zeptání se zjišťujeme, že je na konci vsi za kostelem. Všechno je tam však otevřené a nikde nikdo. Teda vlastně jo, lidí je tu plno, ale ubytovaný jen jeden Belgičan s obytňákem. Ostatní, převážně rusky mluvící návštěvníci, se tu sprchují, perou si, ale ubytovaní tu nejsou. A recepční nikde. No nic, stavíme stan, snad někdo přijde. A když ne, tak tim líp. Ale přišla a hrozně se divila jakto, že o kempu víme (je na mapě kempů). Platíme zas 40 lt. Najeto máme 87 km.


Další den jedeme na Bubliai a pak zas kousek po víceproudé silnici, která má však opět širokou krajnici a za chvilku stejně začíná cyklostezka. V centru Šiauliai koukáme jestli bysme si třeba někde nedali oběd, ale všechno tu vychází přes stovku a to se nám dát nechce. Oběd teda zase kupuju v Maximě, což je tu, jak jsem brzy zjistila, nejrozšířenější obchoďák. Tady dokonce měli Chodovar a Budějovické pivo.

A pak už po cyklostezce uháníme mírně do kopce ke Kryžių kalnas – Hoře křížů nebo Křížovému vrchu, který se nachází asi 11 km z centra na severovýchod. Křížů je tam tedy mnohem víc něž by člověk čekal. Úplně neskutečně moc. No a my taky jeden přivezli a pověsili. Není divu, že se místo stále rozrůstá.

První kříže tu byly vztyčeny v první polovině 19. století na památku zde pohřbených obětí polského povstání z roku 1831. Pak tu pohřbili i oběti dalšího polského povstání v r. 1863. Na začátku 20. století bylo na místě už asi 100 křížů a jejich počet díky domácím i zahraničním poutníkům neustále rostl. V době, kdy byla Litva součástí Sovětského svazu, se komunisté pokoušeli místo jako nežádoucí náboženský a národní symbol zlikvidovat. Kříže byly několikrát zničeny buldozery, ale místní obyvatelé je vždy opět vztyčili. V roce 1985 to proto vzdali. Nyní jsou tu křížů určitě stovky tisíc a ,díky turistům a poutníkům, stále přibývají. V roce 1993 místo navštívil i papež Jan Pavel II, který sem věnoval velkou dřevěnou sochu Krista. A kdo si nepřiveze vlastní křížek, ten si může nějaký koupit. Křížů i suvenýrů tu mají u parkoviště dostatek.

Vracíme se do města, ale zajížďka rozhodně stála za to. Zato pak máme problém vymotat se z Šiauliai tím správným směrem na Tituvėnai. Jsou tu nějaké nové obchvaty, které ještě nejsou v mapě a všude tu sviští spousta kamionů. Docela hrůza a zlepšuje se to až za Rėkyvou, ale začal foukat silný protivítr takže se jede blbě. Posekanou louku jsme nenašli tak nocujeme na poli ladem a není to až tak zlé, když máme samonafukovačky. Najeto máme 78 km.


V noci vítr nefoukal, ale ráno už zase fičí a pořád proti. Slunce pěkně připaluje ale, nebýt toho větru, jelo by se dobře. Silnice je tu pěkná, převážně rovinky, jen občas mírné kopečky (teda kromě krpálu u řeky Dubysa). Kolem jsou posekané louky, místy lesy, oběd kupujeme v Maximě v městě Raseiniai a k večeru přijíždíme k řece Nemunas. Těsně před ní je odbočka do kempu tak tam jedem a platíme opět 40 lt. Je tu krásně a krom nás skoro nikdo. Najeto máme 80 km.


V noci přišla bouřka a trochu sprchlo, ale ráno je zase slunečno. Pokračujeme v cestě podél řeky směrem na Kaunas. Provoz tu není skoro žádný a ze začátku ani moc nefouká. Má tu teda vést cyklostezka Panemunas, ale jsou to jen takové kraťounké miniúseky, že je lepší jet po silnici. Horší je, že nám dochází pití a vesnice a městečka, nakreslená v mapě u silnice, jsou bohužel na kopci nad ní. Šplhat se tam 12% stoupáním se nám teda nechce takže dojíždíme až do Vilkije kde je naštěstí malý krámek pod kopcem a také přívoz přes řeku. Necháváme se teda, za 2 lt za osobu a kolo, převézt protože se nám nechce jet přes Kaunas.

Z Pavilkijys teda jedeme dál po druhém břehu řeky. Na mapě je tu teda kus gruntovka, která vedla i od přívozu do vsi, ale ve skutečnosti je tu nová asfaltka a jede se super. Jen slunce pořád připéká. Je určitě přes 30 °C. Před Kaunasem se zhoršuje provoz a také mizí krajnice tak uhýbáme do kopce na Dievogalu, ale akorát jsme zbytečně najeli dost km, protože jsme nenašli cestu dál. Tak se radši vracíme dolů k řece a uhýbáme až na odbočce na Juragiai. Tam se jede dobře, ale před námi jsou úplně černé mraky, blýská se a viditelně prší. Na hledání louky je však moc brzo tak jedeme dál a bouřka nás naštěstí míjí.

Uhýbáme na Garliavu a dál po silnici 130 na Alytus. Provoz je silný a spací plácek pořád nikde. Pak už jsou rybníky a pořád nic. Až po najetí 101 km je konečně posekaná louka bez baráku. Sláva.


Ráno pak máme docela nepříjemný budíček. Ne, nepřišel nás vyhnat majitel, ale ozval se zvuk, že jsem v první chvíli myslela, že jsem zapla alarm na kole, ten začal houkat, ale má skoro vybité baterie. Tak hnusný zvuk to byl. Alarm jsem, ale nezapínala, tak co to je? Po chvíli zjišťujem, že to vydává pták, něco jako koroptev, ale vyfotit se nedal. (Později se z chytré knihy dovídáme, že to byl chřástal.)

V Išlaužas uhýbáme na Dambravu, protože na 130 je strašný provoz. Tady prakticky žádný, ale zase jsou tu kopečky. Z Prienai nás silnice vede na E28/A16 po které chvilku jedeme a pak z ní sjíždíme směrem na Alytus. Jedeme však jen do Balbieriškis před nímž je odpočívadlo a pěkná vyhlídka na řeku Nemunas.

Pak jedeme silničkou na Krokialaukis, kde je podle mapy asfalt, ale v reálu je tam asi 1,5 km na hranici okresů štěrkovka. Ve vsi jdu nakoupit (krámky otevřené většinou od 8 do 20h jsou skoro všude) a pak nás odchytávají nějací starší manželé, kteří jsou dost hovorní a zajímají se o naši cestu. Mluvíme tak nějak česko-rusko-litevsky, ale rozumíme si dobře. Zvou nás k sobě přespat, ale je poledne takže se nám to nehodí. Tak nám aspoň dali jahody, jablka, nějaké prospekty a také doma dělané pantofle. Pak že jsou Litevci nepříjemní a nechtějí mluvit rusky. My žádné takové nepotkali.

Dál pak jedeme na Simnas a Krosnu, kde uhýbáme na Lazdijaj. Pořád nahoru, dolu přes mírné kopečky a vedro na padnutí. Celou cestu bylo plno krásných posekaných luk a večer zase nikde nic. Nakonec se však daří a nocujeme mezi kupkami sena. Náš posladní nocleh v Litvě. Najeto máme 90 km.


Ráno je najednou zataženo. V kapkách mlhy jedeme na hranice a dál na Sejny. Silnice je tu pěkná, skoro bez aut, a na hranici je velké infocentrum s WC a internetem. V Polsku je silnice chvíli dobrá, ale pak se zhoršuje, krajnice mizí a objevují se vyjeté koleje, díry a hrby. A Poláci neumějí předjíždět! Zajímavé, že nám to na začátku cesty vůbec nepřišlo. Asi jsme se v Litvě namlsali.

V Sejnách fotím kostel a jedeme na Suwałki. Také si vracíme hodinky o hodinu zpět. Hlad pak, ale máme už v 11. Cestou začíná foukat silný vítr, stále je zataženo a krajina je tu kopcovitá, takže se jede hrozně. Před městem začíná cyklostezka, která nás, stejně jako v Litvě, vede přes celé město, a pak už jedeme na Olecko.

Jsme utahaní od kopců a vichru a také zpocení a trochu zmoklí, tak se rozhodujeme tu přespat a jet domů až ráno. Najeto máme 92 km a prší.


Jak cesta začala tak i končí. Měli jsme štěstí, protože přes celou Litvu nám svítilo sluníčko. Najeli jsme celkových 1147 km a poznali zemi o které se u nás moc neví. Je pravda, že krajina je tu dost jednotvárná a pokud do toho ještě fouká protivítr je to dost otrava, ale k cyklistům jsou tady hodně vstřícní a jsou tu místa, která určitě stojí za návštěvu. Škoda, že nebylo dost času i na projetí východní Litvy, kde je hodně lesů a jezer a u Vilniusu i krásný vodní hrad Trakai. Tak třeba někdy příště...

 

FOTKY K ČLÁNKU NAJDETE ZDE:

http://eva-lupen.dobrodruh.net/fotogalerie/litva-2011.html

http://eva-lupen.dobrodruh.net/fotogalerie/litva-vrch-krizu.html

http://eva-lupen.dobrodruh.net/fotogalerie/litva-kursska-kosa.html


Ne 25. prosinec 2011, 17:57:54 CET
eva.lupen
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one