Cesta na severozápad - 7/2016

Pátek: Z BN jedeme vlakem v 9,49 h do Uhříněvsi. Je polojasno až oblačno, teplo. Od vlaku pak jedeme, už na kolech, po silnici do Petrovic a tam uhýbáme na panelovou cestu, na mapě cyklotrasu, přes Dobrou Vodu směr Újezd, ale z ní pak uhýbáme na neznačenou cestu Miličovským lesem do Kateřinek. Tady se napojujeme na CT A21 vedoucí přes Šeberov, Kunratice, Libuš a Modřanskou roklí do Modřan. Jede se obytnými zónami, po rušných i opuštěných silnicích i po cyklostezkách. Sjezd Modřanskou roklí je pěkný.

V Modřanech si v restauraci U Vltavy dáváme oběd a po něm najíždíme na cyklostezku CT A2 vedoucí podél řeky do Zbraslavi. Tam přejíždíme most a jedeme po cyklotrase do Radotína. Přejíždíme lávku a vydáváme se opět po cyklostezce podle řeky - tentokrát Berounky. Po CT 3 pojedeme až do Plzně. Teď nás vede přes Černošice do Všenor, pak zase podle vody z Dobřichovic do Řevnice a v Zadní Třebáni se s řekou a cyklostezkou loučíme.

Dál vede Trojka po silnici, ale kupodivu ne do kopce. Přes Svinaře ,Vižinu a další vesnice, uháníme k Neumětelum. Tam fotím hrob Šemíka a oplachujeme se na hřbitově. Sháníme nějaký obchod, abychom si koupili večeři, pití a snídani, ale je až v Lochovicích a my tam přijíždíme za 5 minut 6. Večeříme na lavičce vedle krámku a dál jedeme na Netolice, protože doufáme, že tam spíš seženeme plácek na spaní. A také jo. Dole pod silnicí je posekaná louka s balíkama a ani na ní není moc vidět. Večer sem ze vsi doléhá hlahol, ale snad ztichnou. Najeto 71,5 km.

 

Sobota: Noc byla nakonec hlučná. Ze vsi se linul hlahol a hudba, asi z nějaké oslavy, ale né moc dlouho. Zato nějaká technopárty sem doléhala, sice slabě, zato o to víc nepříjemně, a až do rána.

Ráno svítí slunko, ale stan schne docela dlouho. Nechvátáme, takže je to jedno. Pak pokračujeme do Netolic a potom po ZTZ po polní cestě kolem pole máku. Z Tihavy jedeme rovnou na Hořovice, kde jdu z krámu do krámu, ale malý krájený chleba nikde nemají. Pro jistotu nakupuji aspoň nějaké jídlo a pití jako zálohu. Město se nám moc nelíbí. Jen zámek a starodávná kašna, která byla původně v Praze a pak se několikrát stěhovala, i po Hořovicích, až skončila před zámkem.

Pokračujeme po CT 3 a hlavní silnici na Komárov, kde je plno prodejen potravin, a směřujeme na Zaječov. Kolem jsou krásné spací louky. Když je nepotřebujeme. A začíná se to dost mračit. Za Zaječovem je to až nebezpečné. Zvedl se hrozný vichr, samozřejmě protivítr, a zrovna je to tu docela do kopce, takže se jede hrozně blbě. Pavel mi nestačí, ale já doufám, že to stihnu na zastávku ve vsi Těně, tak ujíždím co se dá. Nestíhám pár vteřinami, ale chytá mne to jen trochu. Hned jak zalézám, spouští se průtrž. Pavel přijíždí bez pláštěnky a úplně promáčený. Ceďák však netrvá dlouho, jen se dost ochladilo, takže se přioblékáme, Pavel převléká tričko za košili, a pokračujeme do Strašic. Cyklotrasa tu vede polní cestou a jsou tu dost louže. Ve Strašicích hledáme hospodu a jednu nacházíme naproti muzeu s ubytováním na staré vojenské ubytovně. Restaurace se jmenuje Berten a cyklisté jsou vítáni. Maj tu pro mne sice jen smažák s hranolkama, ale aspoň něco.

Po obědě pokračujeme na Dobřív. Chvilku zase prší, tak se schováváme na zastávce busu, ale pak se to vylepšuje. Přejíždíme hlavní a najíždíme na lesní silničku kde to vypadá jako na horách. A rostou tu borůvky.

Hned na kraji Dobřívy je muzeum Vodní hamr. Zrovna začíná prohlídka tak jdu, ale žádný zázrak. Pak ještě fotím kamenný Švédský most a jedeme dál. Na Hrádek vede cyklostezka, ale pak v Hrádku asi přehlížíme značku (nebo tam nebyla) a zbytečně vyjíždíme krpál nahoru a pak zase dolu. Pokračujeme na Kamenný Újezd, a do Rokycan vjíždíme po cyklostezce. Hned na kraji je Billa, tak jdu nakoupit večeři a snídani, a protože se to zase začíná mračit, hledáme nějaké ubytování už tady. Předem jsem tu nic levného nenašla a také jsem počítala, že dojedeme dál, a Ičko má otevřeno jen do 14 hodin (to tu snad ani nemusí být). Pavel se ptá policajta a ten nás posílá dál ve směru k druhému kruháku. A opravdu je tam penzion B&L. Jenže pokojík jak někde na ubytovně, s miniaturní TV, a s wc a koupelnou na chodbě za 400Kč/os, je dost předražený. (Je to tedy domek na zahradě, myšlený spíš jako apartmán s třemi ložnicemi, ale bez kuchyňky, jen s rychlovarnou konvicí a starými hrnky na chodbě. Vedle je ještě jeden domek s větší tv, ale tam jsou Němci.) Pavel to bere jen kvůli fotbalu. Ani kola si nemůžeme vzít dovnitř i když místa je tam dost. Najeto 43,5 km a večer zase prší.

 

Neděle: Spalo se dobře, akorát ráno byly slyšet auta. Venku svítí slunko, ale je hrozná zima.

Vyjíždíme před 9 a jedeme po CT 3 dál na Ejpovice, Kyšice, Červený Hrádek a Bukovec do Plzně. Až do Rokycan byla cyklotrasa spíš rovinatá nebo jen mírně do zvlněná, prudší kopečky jen kraťounké, ale tady už je to nahoru, dolu.

V Červeném Hrádku se připojuje CT 2151 a po ní jedeme okrajem Plzně až k rybníku Košinář. Tam uhýbáme na ZTZ, která vede k hlavní silnici, kde by mohl být obchoďák. A také jo. Je tu Billa. Kupuji pití, chleba, Pavlovi salát, sobě uzeného ostrouna a kafe k snídani. Mezitím se nějak zatáhlo a vypadá to na déšť. No nic, je půl 12 tak koukáme kde se najíme.

Jedeme dál po cyklostezce, vedoucí podél silnice až do Třemošné, a pak uhýbáme ke Kamennému rybníku. Tam je hospoda kde nevaří, ale točí tam pivo (příšerně) a vedle je bufet s grilem. Pavel si dává kuřecí steak a já panini s mozzarellou. Oboje po 70 Kč. K tomu malé pivo.

Lesní cestou si krátíme cestu k silnici, která nás přivede na CT 35, po níž pojedeme až do Kadaně. A začínají krpály. Cyklo nás vede po silnici přes Ledce, Žilov, Tatinou, Tlucnou a Horní Bělou, a v Hubenově CT 35 uhýbá do Přírodního parku Manětínská. Jak později, či spíše rychle, zjišťujeme, tak je to určitě Manětínská borůvka. Borůvčí je tu snad všude a borůvky obří a místy úplně černo. Zato je to ale řádně do kopců.

V Kostelíku je cedule Manětín 12 km a v Libenově taky. Divný. Pak je dlouhý sešup dolů a v Dolním Lipí vjíždíme na silnici. A najednou je Manětín 2 km. 10 km to sem tedy nebylo ani z toho Kostelíku.

V Manětíně zkoušíme sehnat nějaké ubytování, protože je zase fotbal a protože dnes byla celý den docela kosa max 18°C a z kopce jsme docela vymrzli. Jenže kde nic tu nic. A město je ke všemu pěkně rozkopané. No nic. V krámku kupuji pití a prosím o vodu, a jedeme dál. A na konci Manětína nacházíme nějaký Cyklohof 8 postelí. Tak to zkoušíme, ale mají tam prý nějakou oslavu a na pokoji stejně není televize. Cena od 250 Kč/os, ale spíš víc. A problém s kolama. Tak to vzdáváme. Udělalo se nějak tepleji a vykouklo slunko, tak už ta louka nezní tak blbě a Pavel prý dnes fotbal klidně oželí.

Z hlavní silnice uhýbá cyklo na silnici do kopce do lesa a pak po vrstevnici. A najednou pod silnicí a keřema zahlídneme louku. Je tedy dost z kopce, ale přímo pod keřema je to lepší a auta tu prakticky nejezděj. Tak tu končíme. Jsme sice na jahodách a jsou tu mravenci, ale dá se. Najeto máme 59 km.

 

Pondělí: Noc byla chladná (jen 9°C ve stanu), ale krásně tichá. Auta projeli tak 3. Vzbudilo mě tedy štrachání, což byla nejspíš myš, ale vykoukla jsem ze stanu a zůstala zírat na oblohu. Tolik hvězd jsem už hodně dlouho neviděla. Nádhera.

Ráno je strašná rosa a slunce ne a ne na nás svítit, protože jsme zrovna za dubem. Hrozně dlouho proto trvá než nám, aspoň trochu, oschne stan.

CT 35 vede po vrstevnici Chlumské hory a pak dál na Pšov. Pořád je to nahoru, dolu a pak sešup do Žlutic. Na kraji klesání fotím zajímavou kapli Sv. Jana Nepomuckého, a pak následují nebezpečné serpentiny, kde mne málem sráží auto. Slyšela jsem jen kvílení brzd, jak za mnou prudce zpomaloval. Žlutice leží v krpálu za řekou a ještě tam mají skoro všude kostky a jednosměrky. Děs a hrůza. Cesta do centra je tlačenka. Jinak město by bylo docela hezké, ale je strašně zanedbané a je tu prý strašně cikánů.

V hospodě nad náměstím si dáváme oběd – já filé na másle a brambory a je to výborné. Pak ještě fotím morový sloup a kostel, nakupuji a jedeme dál po CT 35 na Chyši.

Ze začátku vede silnice po rovině podél kolejí a řeky, pak přes další koleje a pak nahoru do kopce kde fotím starodávný kamenný kříž. A pak jsme v Chyši. Hned z kraje je zámek, ale přístup je k němu z centra. Mají sice otevřeno, ale čekat 1/2 hodiny na prohlídku se mi nechce. Tak si ho jen fotím a kupuji pohledy. Hned vedle je i zámecký pivovar. Ještě si v cukrárně kupujeme zákusek a jedeme dál na Vrbici a Valeč.

Už od rána jsou kolem krásné, posekané louky a, i když je to tu kopcovité, tak krajina je pěkná. K Valeči je zase sešup a pak kousek do kopce ke kostelu a zámeckému parku. Fotím kostel i zámek a pak ještě druhý kostel v centru. A pak je zase krpál, ale je z něj pěkný výhled zpátky na zámek, který teprve odtud vyniká.

Vystoupáme si kopec a najednou jedeme dolů a dolů a dolů. A ty louky! Až na pár drobných stoupání je to až do Mašťova z kopce. Ve vsi kupuji, těsně před zavíračkou v 17 hodin, pití a jedeme dál s tím, že už na nějaké louce zůstaneme. Jenže jsou tu zase kopce a louky žádné. Jen pole a pole. V Radonicích uhýbáme na Vintířov a zase pole. U kostela v rekonstrukci večeříme a pak pokračujeme na Kojetín, což je zase do kopce. Louky tu sice jsou, ale neposekané s vysokou trávou. Tak jedeme dál až za Kojetín a už to vzdáváme a rozhodujeme se ušlapat si tu trávu. Zkouším jednu cestu do kopce a na vršku by to šlo. Vycházíme tedy nahoru, Pavel koukne skrz křoví a tam posekaná louka. Sice už dýl a s nesklizeným senem, ale vypadá dobře. Zůstáváme. Najeto máme 58 km.

Počasí dnes bylo nic moc. Polojasno až oblačno, studený vítr, asi 22°C. Chvíli horko, chvíli zima. Člověk neví jak se obléci. Tepleji se dělá zase až navečeru. Se západem slunce se však rychle ochlazuje.

Ráno jsme zobali hrách, ale ještě je dost hubený, a občas jsou u cest zralé višně.

 

Úterý: Večer byla zima, ale v noci se najednou udělalo teplo, tak jsem vykoukla a ono je úplně zataženo. A také pak trochu prší. Ale to ticho! Jediná vada je, že mi uchází karimatka. A to hodně. Ještěže mám pod sebou seno.

Ráno není vůbec rosa, takže balíme rychle. A mraky už jsou protrhané. Kousek dál po silnici jsou také posekané louky, ale na ty ráno přijeli obracet seno. Měli jsme štěstí.

Dojíždíme do Vlkaně a za ní začíná pořádný serpentinový stoupák, s jedním krátkým sjezdem, až pod Hůrku (619m), a pak je sešup do Úhošťan. Pak zase trochu nahoru a sešup do Kadaně s fuj výhledem na chladící věže. Ještě choděj mraky, ale je rozhodně tepleji než včera.

V Kadani přejíždíme most a po CT 6 jedeme podél Ohře doleva, po Nábřeží maxipsa Fíka, až k visuté lávce a hrázi v.n. Kadaňský stupeň. Pak se kus vracíme a zajíždíme do města. V krámku na kraji nakupuji, pak prohlížíme centrum, a najednou je po 11 hodině, takže se rozhodujeme zajít k číňanům na oběd. Dávám si tofu se zeleninou a rýží, ale nic moc.

A jedeme dál. Odtud už po CT 6 Ohře. Nejdřív je to kousek po asfaltu podle řeky, ale pak začíná obyč cesta a trhák ven z kaňonu. Pak kus po silničce a na hlavní se rozhodujeme jet až do Poláků po silnici, protože cyklo se tu podivně klikatí. Kopcům se však stejně nevyhneme.

Pak už je to krásně po rovině, jen v Polácích dostávám nápad jet po MTZ podél Nechranické přehrady. Blbý nápad, protože MTZ tu v reálu vůbec není a cesta je hrozně rozbahněná a skoro nepoužívaná. A přehrada není stejně skoro vidět. Až z Vadkovic tu vede nějaká cyklo, ale moc lepší to není. Kus se jede po pěšině nad přehradou, ale tam je aspoň vidět voda.

Ve Vikleticích si v hospůdce dáváme předraženého Mrože za 25 Kč, ale zasloužili jsme si ho. Vyjíždíme na silnici a uhýbáme k hrázi, ale CT 6 vede pod ní, tak po ní jedeme a je to chyba. Přehrada je vlastně pořádně vidět jen z té hráze. Kdo jede po 6, tak ji vidí je z jednoho místa na kraji hráze. To musí být zklamání.

CT 6 se tu klikatí pod hrází po panelce a pak je sešup po kamenité pěšině mezi keři (CT 6 pro horská kola a CT Chmelovelo – silničáři musí oklikou) do Vičic. Pak se jede po silnici na Strannou a z ní po cestě nejdřív do kopce, ale pak dolů k řece a podél ní až do Žatce. Místy kamení, místy jakžtakž. Až před Žatcem začíná na asi 500 m asfaltová cyklostezka ústící na rozbitou silničku vedoucí k mostku přes Ohři. A pak zase do kopce do centra.

V prvním obchodě kupuji večeři a pití, pak jedeme do centra, ale je to tu samí cikán. Moc se nezdržujeme a drncáme se dolů k nádraží ČD a podél kolejí na silnici na Staňkovice. Zase je to kus do kopce, ale pak to jde. Ve vsi uhýbáme na Tvršice a pak přes koleje na Selibice. Ve vsích jsou zase krpály, ale nad Selibicema je posekaná bývalá pastvina se starým senem.

Je to tu hrbatý, ale když se podložíme senem, tak to půjde. Ze silnice je sem vidět, ale nic nejezdí, a kousek pod námi jezdí vláček, ale jezdí potichu. Slunce svítí jako divé, tak to bereme. Najeto 56 km.

Přes den se nebe skoro vybralo a bylo až 29°C. Jen začal foukat silný vítr, naštěstí ne studený, ale určitě něco přižene.

 

Středa: V noci bylo teplo a ticho, a spalo se krásně. I vítr se uklidnil, ale během noci zase začal fičet a fičí i ráno. A pěkně studeně. Jediná výhoda je, že je všechno suché.

Jedeme dál na Dolejší Hůrky a Lišany – zase ve vsích hore dol, pak podle kolejí po silnici do Postoloprt. Nezdržujeme se tu a hned pokračujeme na Březno a Louny. Zase po CT 6. Z Března se jede po úzké silničce až do Loun. Kolem jsou často chmelnice.

V Lounech nakupuji u vietnamce a jedeme do centra. Město se nám líbí, mají tu i cyklostezky a pěkné centrum. Dokonce lezu na věž kostela Sv. Mikuláše. Super, ale strašně to fouká. No a najednou je 11 hodin, tak hledáme hospůdku na oběd, protože dál hned tak nic nebude. Nacházíme novou restauraci a bistro Ave Cézar. Je to tam sice trochu nóbl a dražší, ale hotovky mají levné. Jenže nic pro mne. Tak si dávám gnocchi s mořskými plody za 110 Kč. Aspoň ochutnám něco nového. K tomu nové lounské pivo Zikovec. Dáváme si malou 12° Krahulík. Docela jde.

Dál potom jedeme po silnici na Černčice, Veltěže a Slavětín. Pak uhýbáme doleva na Radonice a Pátek. Dominantou krajiny je tu hrad Hazmburk. V Radenicích se zase napojujeme na CT 6 (občas po ní nejedeme, když vede jinudy než chceme). Před Slavětínem fotím zajímavý, ale zpustlý kostelík Sv. Marie.

Ve Stradonicích zatáčíme doleva na Levousy a v nich CT 6 uhýbá doprava do kopce, na polní a pak lesní cestu. Místy je hrozná, ale pak se jede slušnou cestou lesem po rovině a pak už je i asfaltová a vede do Poplze. Tam jedeme doleva a před řekou doprava, stále po 6 a teď i po ČTZ podél Malé Ohře do Budyně nad Ohří.

Tam navštěvuji vodní hrad a pak jedeme po silnici 246 přes Nižebody do Roudnice nad Labem. CT 6 jsme definitivně opustili. Silnice je to hlavní, místama trochu do kopce, ale s kvalitním asfaltem. Zase zobeme višně. Je jich tu obaleno.

V Roudnici jdu do Kauflandu na kraji města a pak jedeme centrem na most a za něj do Sporthotelu Pod lipou. Tam bereme pokoj s tv a koupelnou za 350 Kč/os. Myji si hlavu, dáváme sprchu a večer má Pavel zase fotbal. Najeto máme 61 km.

Počasí dnes: oblačno, studený vítr.

 

Čtvrtek: Spalo se docela dobře, bylo tu vcelku ticho, ale šla jsem spát pozdě a ráno se brzy vzbudila, takže jsem docela nevyspalá. Venku svítí slunce. Balíme a Pavel jde pro kola do kolárny. Ta prý byla večer úplně plná, takže je vidět, že sem cyklisté jezdí. Je to tu totiž i jako kemp.

Vyjíždíme opět v 9, přejíždíme přes řeku a za ní se dáváme doleva po CT 2 Eurovelo do Mělníka. Zkraje jedeme po cyklo podél vody, pak po silničce a v Záluží nás to posílá po lesní cestě k vodáckému areálu Račice. Jedeme podle něj, ale vůbec ho nevidíme. Je tam i možnost ubytování, proto tudy možná tu cyklo vedou.

Pak jedeme zase po silničkách. Když svítí slunce je teplo, ale jak zaleze a foukne vítr, tak je docela kosa. Obědváme v pěkné hospůdce Na Knížecí v Dolních Beřkovicích, která má zahrádku k cyklostezce. Dávám si obalovaný květák.

Za Hněvicema uhýbáme na asfaltovou cyklostezku a po ní jedeme až do Mělníka. To se to jede. V Mělníku nás to žene do kopce pod zámkem a pak ulicemi na nějakou hlavní. Potraviny nikde. Odbočku cyklo míjíme, protože potřebujeme aspoň pití. Jsou tu upoutávky na Kaufland, ale kde nic tu nic. Nakonec je aspoň benzínka. A ještě tu něco kutaj a jsou tu semafory. Jezdí vždy jen jeden směr a Pavlovi se nechce vracet. Tak jedeme po téhle superhlavní silnici s kamionama dál a ani nevíme kam. Pak zjišťujeme, že na Prahu. Sjíždíme z ní až ve vsi Kly a já mám prázdné přední kolo. Tak lepím. A najíždíme zase na CT 2. Ta je tu převážně příšerná, místy jen úzká pěšina, místy šutry, místy obří šutry, místy hlína. Jen ve vsích je asfalt. Zahraniční cykloturisté (kterých potkáváme většinu) jsou z těch našich dálkových cyklotras asi na větvi. A takhle je to i kolem Neratovic až do Kostelce nad Labem. Tam přejíždíme most a zase je tu asfaltová cyklostezka s odpočívadlama. Místama by se krásně stanovalo, ale je brzo a nemáme jídlo ani pití, ani vodu. Dojíždíme do Brandýsa kde jedeme do centra. Je tu otevřené Ičko, tak se tam ptám na levné ubytování a ony volají do TJ Slavoj ve Staré Boleslavy Houšťka u stadionu. Je tam ubytovna za 224 Kč/os a penzion za 370 Kč. A paní je tak hodná, že nám přendá tv z penzionu na ubytovnu. Prý tam má také správně být, jen je rozbitá. Super. Než tam jedeme tak ještě zajíždíme do Penny nakoupit a pak už šupajdíme přes most.

Ubytování je fajn, pokoj je prostorný, je tam i umyvadlo a můžeme tam mít i kola. Dole je kuchyňka a sprchy. WC je i na patře. Jen tu neustále něco hučí. A hlučí tu i dálnice. Najeto 63 km.

 

Pátek: V noci jsem musela mít špunty v uších kvůli dálnici, ale to tiché hučení je slyšet i přes ně. Později se dozvídáme, že je to nejspíš starý plynový kotel. Prý ho budou měnit. Vyjíždíme zase v 9.

Od stadionu jedeme stejnou cestou po cyklo zpět přes most, fotím zámek a jedeme doleva zákazem vjezdu uprostřed silnice, ale žádný důvod nenacházíme. Cyklisté tudy jezdí. Také je tu nájezd na cyklo podle řeky a jinudy bysme se sem nedostali.

Podél Labe jedeme až do Lázně Toušeň. Cyklostezka je sice asfaltová, ale místy drncačka přes kořeny. Plac na spaní by tu byl jen u dálnice. Na kraji města pak cyklo Labe opouštíme a jedeme po CT 17 na Zeleneč a Horní Počernice. Pak po další cyklo do Klánovic, kde koukáme na 2 hospody, ale obě jsou drahé. Tak jedeme dál na Koloděje. Místy se jede po silnici, místy je vedle cyklostezka, většinou drncací.

V Kolodějích si u pizzerie všímám banneru na plotě odkazujícího k restauraci Na hřišti, tak tam jedeme, a děláme dobře. Já mám tedy zase smažák, ale za dvě jídla a dvě malá piva platíme 190Kč, což je super. A to mi ještě půlka sýru zbývá k večeři.

Dál jedeme na Královice, kde je strašný zmatek v silnicích, a dál na Kolovraty a Říčany. Pavlovi se dál přes kopečky nechce. Do Říčan je to tudy ale nic moc. Jen přejet silnici 101 je jak přejíždět přeložku. A pak samé náklaďáky a prach. Jedeme rovnou na nádraží, které už vůbec nefunguje a lístky s přirážkou si musíme koupit až ve vlaku. Ten přijíždí zrovna když tam přijíždíme, takže rychle nastupujeme a vůbec nevíme, jestli tam není aspoň nějaký automat na lístky.

V BN máme najeto 38 km. Počasí: teplo, vysoká oblačnost.

Celkem za cestu najeto 450 km.

 

 

Pá 12. srpen 2016, 13:14:08 CEST
eva.lupen
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one