BOLZANO-INN-ŠUMAVA 2015

Pondělí 22. 6.

Vstáváme v půl 4. a zrovna, když se u vchodu chystáme nakládat věci na kola, tak začíná lejt. Do TS jedeme v dešti. Já si teda navlíkám aspoň brazilskou pláštěnku, Pavel však pěkně prolil. V kamionu uschnem.

Vyjíždíme v 5,10 h na Prahu a Plzeň, pauzu děláme na Folmavě, kde se mi v občerstvovně daří koupit porcovaný kečup. Počasí se vylepšuje, už svítí i slunko a je asi 25° C. Dál jedeme do Německa a Rakouskem přes Innsbruck a průsmyk Brenner, do Itálie k Bolzanu.

Na dálniční benzínce asi 10 km před Bolzanem naše vezení se končí. Je asi půl 5 odpoledne, ale jsou tu policajti – něco vyšetřujou – tak čekáme. Asi mám mořskou nemoc, protože je mi nějak šoufl (celou cestu jsem seděla na zadní sedačce bez opření, takže jsem vyrovnávala jak na lodi).

Asi v 6 konečně nakládáme kola, ven nás pouští zadní brankou, a my sjíždíme na silničku pod dálnicí. Pak přejíždíme první krytou „Madisonskou“ lávku, a najednou jsme na pěkné asfaltové cyklostezce podél řeky Isarco. Nějak se to mračí, vypadá to na déšť, tak ujíždíme co to dá, ale zatím nejsem zvyklá na přední zátěž, takže nic moc i když je to mírně z kopce. Na cyklo jsou naštěstí krátké tunely a odpočívadla, takže v nouzi by se dalo.

Bolzano projíždíme po cyklostezce, takže z něj nic nevidíme – jen řeku a okolní hory. Při výjezdu se stezka tak klikatí, že ztrácíme orientaci a zdá se nám, že jedeme blbě. Jenže jedeme dobře, protože najednou jsme správně u řeky Adige a trati podél ní. Jede se furt po rovině, ale plácky na stan tu zrovna nejsou. Naštěstí jsme se navečeřeli na odpočívadle při výjezdu z města, a na akutní déšť už to nevypadá, tak jedeme dál. Vpravo je trať a jablečné sady, vlevo řeka a za ní rušná silnice. Konečně asi v 9 hodin přijíždíme k odpočívadlu s lavičkama a stolem, u něhož je i pěkný travnatý plácek na stan a stromek na přimknutí kol. Super i když je tu kravál a z vlaku je na nás vidět. Najeto 30km.

 

Úterý 23. 6.

V noci byla teplá, ale hlučná. Spát se ale dalo. K ránu začíná pršet, ale brzy přestává a my vyjíždíme jako obvykle po 9 hodině.

Cyklostezka vede pořád podél řeky a trati mezi jabkama. Občas mineme nějaké městečko nebo vesnici, ale cyklo je míjí maximálně po okraji. Počasí se rapidně vylepšuje, takže se na kraji Merana odsvlíkáme a přezouváme se do sandálů. Je modro a teploučko. Motáme se městem po cyklo do centra, míjíme závodiště, ale pak jen nakupujeme a radši mizíme pryč. Centrum jsme nenašli.

Na výjezdu cyklo do údolí Val Venosta na zídce obědváme chleba a sýr / párky a pak jedeme dál. Stezka se začíná zvedat. Míjíme další krytou lávku a pak to jde nahoru a nahoru. Naštěstí jsou v nejhorším stoupání serpentýny a také odpočívadlo s vodou a ještěrkama. A nahoře jsou 2 maxižidle a výhled na Merano. Ještě je to kus do kopce, pak je přehrada a rovinka. Jenže za námi je mrak jak blbec a fouká šílený protivítr. Pár kapek nás chytá, ale pak je necháváme za sebou. Před námi je modro.

V Castelbello fotím hrad a jedeme dál, pořád podél Adige. Stezka zase stoupá, takže když se za Covelanem u cesty objevuje dětské hřiště s odpočívadlem a vodou, moc se nerozmýšlíme a končíme tam. Vaříme hrachovku s chlebem a je fajn. Najeto 58km.

 

Středa 24. 6.

Hučela tu řeka a byla zima, ale spalo se dobře. Ráno zase svítí slunko. Jedeme dál a vjíždíme do NP Stelvio. Zkraje jsou tu pěkná odpočívadla, kde by se také dalo přespat, ale co, aspoň jsme nespali v parku. Místy není asfalt, jen štěrkovka, ale aspoň změna.

V Lase hledáme internet, ale kde nic tu nic a Íčko má zavřeno, tak aspoň fotím kostel. Dál nás cyklo vede od řeky mezi jablka do městečka Prato alto Stelvio (všude tu jsou názvy i v němčině, ale já dávám přednost italštině), kde sice Íčko je, ale je o parku. Aspoň tam mají pěkné záchody. Obchod zase nenacházíme, tak obědváme na lavičce za městem, ve zvláštní pusté krajině, kterou se projíždí když se vracíme zpět k řece.

Dojíždíme do Glorenzy a za ní pak začíná stoupání. Míjíme malý, a prý levný, kemp a stezka nabírá čím dál horší sklon. Cyklisti jezdí všichni jen dolů – nahoru se vyvážejí vlakem. Cyklo tu vede po uzoučké silničce místních zemědělců, kteří zrovna suší. Nebo, že by oni využívali tu cyklo?

Kolem Burgusia je pak krpál už úplně strašný. Musím jet, protože kolo neutlačím. Takže dělám pauzy tak po deseti metrech. Pěšáci mě obdivujou. Ke všemu je docela vedro. Normální silnice vede serpentýnama – my jedeme přímo rovně. Lepší se to až nahoře u jezer, ale pořád stoupáme. Podél prvního jezera jedeme vlevo, pak zajíždíme do Sv. Valentina a do Résie jedeme po pravém břehu i když je tu jen štěrkovka (zdálo se, že to bude po rovině, a taky bylo). Na odpočívadle na louce za městem si pak k večeři vaříme těstoviny. Tady už se jede dobře. Fotíme kostel ve vodě a už jsme v Résii. Spát se tu nikde nedá, tak pokračujeme dál a nakonec přejíždíme i hranice do Rakouska. Už se šeří. Pořád jedeme po cyklo a ta naštěstí vede i kolem rovné posekané louky se seníkem. Je tu zima, protože jsme asi 1400 m n m, ale dál to riskovat nebudeme. Najeto 53 km.

 

Čtvrtek 25. 6.

Noc byla mrazivá, ráno je ve stanu jen 6° C. Čekáme na slunce a pak se rychle otepluje. Vyjíždíme ale až před 10 hodinou. Jedeme dál a klesáme a klesáme. Tady už by se spát nedalo. Přijíždíme do Nauders a konečně jdu něco víc nakoupit. Něco je tu drahé, ale něco zase překvapivě levné. Pavlovi kupuju 3 smažené řízky za 0,5 €! Jsou ve slevě protože jsou do dneška, ale vůbec nic jim není. Rybičky se tu běžně koupí za €. Dlouhá 3 porcová bageta stojí také €, ale chleba přes 2 a vajíčka přes 3 €.

Jedeme dál a po cyklo je to zase do kopce (silnice totiž vede dlouhými tunely kam cyklisti nesměj). Naštěstí kopec není moc dlouhý a najednou sjíždíme sešupem serpentýnama dolu a ocitáme se ve Švýcarsku u řeky Inn. V jedné serpentýně potkáváme pár, podobně naložených, českých cykloturistů, kteří jedou opačně. Poznáváme se lehce podle tašek Sport Arsenal, ale jen se zdravíme.

Dole jedeme doprava podél řeky, ale zase je to mírně do kopce. Obědváme na kameni a za Kajetansbrücke přejíždíme zase do Rakouska. Cestou zíráme na opravdu staré kusy tunelu ve skále nad řekou. Jak to tam mohli postavit je pro nás záhada.

Do Pfunds jedeme po silnici a pak nemůžeme trefit na zpátky na stezku. Ta se vlní podél řeky silničkama přes vesnice nebo jako cyklo mimo všechno. V Riedu kupuju pití a sváču a jedeme dál na Landeck. Zase je teploučko, ale chvílema se honí mraky.

Pak cyklo chvíli vede po hlavní silnici – naštěstí z kopce, a potom lesní cyklo do města. Tam nás cyklo vede po nějaké hlavní třídě s hadrama a nóbl restauracema, ale market nikde. A všude jsou kukly (zahalený ženský). Supermarkety nacházíme až na výpadovce za kempem, který je malý, ale vypadá dobře a má oddělené místo pro stanaře. Čekáme do 6 než přijde recepční a zjistíme cenu, ta nás však odrazuje (5,70 za osobu a 7 € za stan), protože sprchu zas tak nutně nepotřebujeme. Mezitím jsem se ale stihla v umývárkách umýt :-) a dotočili jsme vodu.

Jedeme teda dál, jenže údolí je tu úzké a vede tu řeka, dálnice a trať, takže děs běs. A dost se to tu vlní. Na jednom vršku fotím římskou cestu ve skále, ale jinak se nezdržujeme. Nakonec nacházíme malý, skoro rovný, plácek na louce za seníkem. Kravál jistí špunty v uších. Najeto 67 km.

 

Pátek 26. 6.

V noci bylo chladno, ale ráno nás překvapuje slunko, které vylezlo zpoza hory, kde jsme ho nečekali. Pokračujeme dál, je to tu hodně zvlněné a spací plácky žádné. Zase jsme měli štěstí. Někde fotím kostelík a za Milsem se údolí rozšiřuje. Jenže jen na chvíli – před Imstem se zase zužuje a kopcovatí, a po tyrkysové řece tu plují rafty. Imst míjíme stejně jako většinu měst, ale Roppen projíždíme, a to zrovna ve chvíli, kdy tudy projíždí nějaký závod autoveteránů. Paráda.

Za Roppenem je pak pěkný lesopark, na jehož kraji je odpočívadlo kde by se dalo krásně stanovat. Dál už ne, protože vjíždíme do ohrady s krávama. Kličkujeme kolem dálnice a řeky semo tam, hore dol. Údolí je většinou široké s výhledy na hory, jenže většinou přes dráty. A pořád kravál.

U Haimingu chytáme zase ty veterány, ale městečka míjíme. Míjíme i Telfs a další. Nakoupit není kde. V Oberhoferu je blízko jen malý Spar, ale tam je draho a nic moc nemaj. Až asi v Zirlu jedeme po cyklo k silnici s obchoďákama. Záchrana!

Z cyklo pak odbočujeme do Untersperfuss, kde má být kemp. A je, ale za 20 €. A nic moc. Kolem jezdí vlaky, lítaj letadla a nejsou tu ani lavičky. Je asi půl 5, stavíme stan, dáváme sprchu, vaříme a obloha se zatahuje. Najeto 68 km.

 

Sobota 27. 6.

Noc byla hrozná. Někde blízko hráli techno a jezdili tu vlaky, takže opět špunty v uších a stejně to bylo slyšet. Ráno je zataženo vysokou oblačností, ale vlaštovky lítaj vysoko. Časem se to vybírá, ale už není tak hezky, musíme se přioblíct.

Jedeme dál na Innsbruck a furt po pravé straně řeky. Ve městě nakupuju zase v M. V centru začíná kapat, ale naštěstí jen chvíli. Do historického centra jen nakukuju, ale je krásné. Dokonce to mám i s hudbou.

Pokračujeme stále podél řeky. V Hallu je zavřená lávka a cyklisty směřují zpět na most, my se ale vracet nechceme, tak jedeme dál po silnici, jenže končíme v parku. No nic, tak se tu aspoň naobědváme. Dnes máme bramborový salát s bagetou. Pak se kousek vracíme, podjíždíme trať a jsme na hlavní silnici po níž jsme jeli kamionem. Poznávám to tu! Pak uhýbáme na Volders. Nakupuju ještě ve Wattens a svištíme dál.

Cesta je většinou rovina klikatící se mezi poli, loukami a městečky. A taky tratí a dálnicí. Louky jsou dnes omočůvkované, asi čekají déšť. Ten nás chytá před Jenbachem. Není kam se schovat, tak ujíždíme co se dá a pak se schováváme pod most. Jsou asi 3 hodiny, kolem bouří a citelně se ochlazuje. Tvrdneme tu do 5, pak se obloha trhá, tak jedeme dál a končíme v ohybu cyklostezky, u lavičky pod smrkem u městečka Strass im Zillertal. Najedli jsme se, postavili stan, umyli se... a v té chvíli zase začíná pršet. Najeto 62 km.

 

Neděle 28. 6.

V noci ještě prší a i k ránu. Pak přestává, a když vstáváme, tak už svítí slunce a postupně se otepluje. Na odpočívadle u kapličky nabíráme vodu – je neděle, takže bude všude zavřeno. Cyklo tu teď vede zase po rovině, takže to pěkně odsýpá a hory se postupně snižují. Na lavičce pak svačíme sušenky, přes den se několikrát svlíkáme, oblíkáme, protože sluníčko pálí, ale když zaleze tak je zima.

Obědváme až za Kufsteinem, kde jsme doufali, že si dáme pizzu, ale kde nic, tu nic. Dál jedeme po pravém břehu řeky a cyklo se zase klikatí podél dálnice a trati. Louky jsou stále omočůvkované. Postupně najíždíme na val řeky a jedeme po něm čím dál častěji. Večer už jen po něm. Je sice štěrkový, ale jede se dobře a cesta pěkně odsýpá. Jen voda a odpočívadla chybí. A nikde kousek stínu.

Pitná voda je naštěstí v Rosenheimu na, pěkně upraveném, nábřeží. Záchrana! V Itálii to bylo lepší, tam byly odpočívadla kde tekla pitná voda, skoro všude. Rozmazlili nás :-).

Z města jedeme, pro změnu po levém břehu, dál po valu a hledáme místo na stan. Nic tu však není. Zkoušíme dokonce kemp, ale ten je nějaký moc nóbl, tak raději mizíme. Dobře děláme – zanedlouho nacházíme skoro rovný plácek u cesty podél potoka pod valem. Chodí tu sice pejskaři, ale spíš se ptaj odkud kam. Nikdo nás nevyháněl. K večeři si vaříme zase Panzani. Je pěkně teplo a komáři hryžou. Najeto 95 km.

 

Pondělí 29. 6.

Noc byla docela rušná (na druhém břehu potoka je silnice) a ráno je zataženo a občas kape. Časem se to však trhá a dělá se hezky.

Najíždíme zase na val a ještě chvíli po něm jedeme. Fotím kvítí u cesty. Před Rottem stezka uhýbá doleva a pak zase doprava na další val, ale už jen kousek. Vyhnuli jsme se po něm městu. Přejíždíme řeku a za ní míříme, kopcovitou cyklo, do Griesstättu. Tam sháníme obchoďák a nakonec nacházíme Penny na druhém konci města. Už jsme v Německu a ceny se tu hodně liší. Něco je i o dost levnější než u nás, ale oproti Rakousku tu není takový výběr. Ale možná je to obchoďákem. Mraky zmizely a najednou je takové vedro, že se musíme odsvlíct.

Pavlovi prdlo lanko přehazovačky, tak ho měníme, jakžtakž štelujem a pak jedeme hledat servis. Ten je zase na druhém konci města, až za obchvatovou silnicí, a nakonec má v pondělí zavřeno. Tak jedeme po silnici do Wasserburgu, kde by mohl servis být.

Město je sice pěkné, obtočené řekou (něco jako Loket), ale moc z něj nemáme, protože hledáme ten servis. Nacházíme pěknou velkou prodejnu kol, ale servisman je debil – prý je to v pořádku. No není, když si to přehazuje jak chce. Odjíždíme naštvaní, nemůžeme se vymotat z města na tu správnou cyklo, tak jedeme po nějaké cestě podél Innu a pak krpálem na cyklo u silnice. A žerou nás komáři.

Dál je sice Innská cyklo, ale podivně do Haagu, kam nechceme, protože je to zajížďka. Na mapě to mám jinak, tak že by to přeznačili? Jedeme teda po té cyklo nahoru, dolu, spíš po silničkách, do Soyen, kde má být kemp. Máme toho dnes nějak plné zuby a Pavel má svátek, tak si dopřejeme aspoň sprchu a pivko. Kemp vychází na 17 €, sprcha je za 0,5 € / 7 minut. Pivo 2,90 nebo 3,10 € a je vysloveně hnusné. Prostě den blbec. Najeto 36 km.

 

Úterý 30. 6.

Od rána je vedro a přes den až 31° C. Z kempu jedeme po silnici na Lengmoos a Gars, což je podle mapy správně. Krajina je kopcovitá, prakticky jako u nás. Pak sjíždíme do Garsu, nakupujeme, a jedeme, stále po silnici, dál směr Aschau a Waldkraiburg. Je to furt nahoru, dolů, ale víc dolů. Pak se cyklo stáčí doprava k řece Asbach a pak uhýbá doleva na západní větev Innské stezky přes Pürten. Většinou se jede po vedlejších silničkách. Je pařák přes 30°C.

Obědváme ze zásob před Mühldorfem na odpočívadle mezi stezkou a silnicí. Městu se prakticky vyhýbáme po štěrkové cyklo. Dál jedeme po silnici do Tögingu a za ním nás to žene na Altötting a na dálnici. Musíme přejet most, otočit to, najet na cyklo a po ní přes most zpátky a k řece. Jinak to nešlo, protože všude byly vysoká svodidla a ploty. Zřejmě jsme předtím někde přehlédli odbočku.

Zase jsme na valu řeky, kolem jsou občas i pěkné plácky na stan, ale je málo hodin. Před Perachem je pěkné přírodní koupaliště, tak se trochu chladíme a pozorujeme rybky. Stezka pak vede zase podél kolejí a do Marktlu. Tam nás to honí po cyklo a silnici sem tam, i pod dálnici, a pak místo podél Innu, a jeho soutoku se Salzachem, jedeme přes vesničky horedol. Spaní žádné, jen koupání plno a pozorovatelny ptáků. Až po dlouhé době se ocitáme na valu, ale spací plácek kde nic tu nic. Nakonec nacházíme jeden kamenitý přímo u řeky a nějakého jejího slepého ramene. Najeto 88,5 km.

 

Středa 1. 7.

Noc byla snad nejklidnější z celé cesty, i když nějaká silnice slyšet byla. Ráno je vedro a jasno. Dojíždíme do Simbachu, ale stezka nás vede mimo město, tak přejíždíme řeku do rakouského Braunau, kde jsou zrovna nějaké trhy. Ceny jsou tam však příšerné, takže stejně sháníme obchoďák. Nacházíme Billu, ale ta je celkově dražší všude. Co se dá dělat.

Pokračovat chceme po pravém – tedy rakouském - břehu Innu, jenže je to tady zavřené a nám se nechce hledat další nájezd, tak se vracíme přes most do Německa a jedeme po druhém břehu. Stezka se klikatí většinou po silničkách přes vesnice, řeku zahlédneme jen občas. Zas po valu pak jedeme až do Aigenu, ale ne vždy to je podél řeky. Sluníčko pálí, je opět přes 30° C. Před Mittichem nás cyklo svádí na silnici, a pak v Neuhausu zase přejíždíme řeku do Rakouska do Schäringu.

Hned za mostem je krásné infocentrum s mapama a záchodem. Bez lidí! Normálně volně otevřené. Omýváme se a pak jedeme vlevo, ptáme se na supermarket a, díky tomu, nacházíme Penny a Spar. Tak jdu do Penny.

Pak najíždíme na cyklo a k Pasovu jedeme po pravém břehu, což je dobře, protože je to, až na pár úhybek trati, vodě apod., po rovině. Před městem nás stezka vede přes řeku do Německa a do centra Pasova. Stále podle Innu dojíždíme až skoro k Dunaji a pak hledáme kemp, který má být za přítokem řeky Ilz a je jen pro stany. A taky je. Platí se 9 € za osobu, stan nic. Sprchy fajn, jídelna taky. Potkáváme tu i českou rodinu, která se chystá na Podunajskou. Najeto máme 80,5 km.

 

Čtvrtek 2. 7.

V noci zase jezdily auta a krákali havrani. Je sice teplo, ale v noci nic neuschlo. Balíme a jedeme hledat obchoďák. Kupuju pití a banány a razíme na Podunajskou k odbočce na Hauzenberg. Od řeky začíná pořádný krpál, ale naštěstí je tu i cyklostezka. Je vedro, takže děláme časté pauzy ve stínu. Vyjeli jsme nahoru a pak je zase sešup dolů k řece Erlau. A dál opět krpál nahoru. Ach jo.

V Hauzenbergu je krpál a na Waldkirchen strašná motanice, ale to nejhorší je z města dál. Kilometry a kilometry pořád prudce nahoru. Obědváme na zastávce busu, kde je stín. A furt nahoru. A pak zase dolu a nahoru. Waldkirchen je na kopci a k vlakovému nádraží se jede pro změnu z kopce a do kopce. Cestou dolů ještě kupuju, v krámku s pitím, pití, a od nádraží pak jedeme po štěrkové cyklostezce na zrušené trati z Waldkirchen přes Jandelsbrunn do Haidmühle.. Je to sice většinou také do kopce, ale je mírně a někdy i po rovině, pěknou krajinou. Z Haidmühle jedeme do kopce do Nového Údolí a jsme v Česku. Hned za hranicema si u 3 vagonů dáváme Míšu a zase do kopce jedeme dál. Na Stožec je to 5 km houpačkou nahoru, dolu, ale víc dolů.

Ve Stožci si U Pstruha dáváme večeři a konečně pořádné pivo. Plzééň. Mňam. Také se tu setkáváme s párem českých cyklistů, které jsme potkali na „trati“. Pokračujeme dál po Vltavské magistrále č. 33 do Nové Pece. Je to ještě štreka, ale po jen mírně zvlněné rovině. A v Nové Peci by měl být kemp. Ten jsme nějak nenašli, tak končíme na tábořišti u hospody Na pláži za 100 Kč/os. Umývárky jsou děs. Jen jedno umyvadlo a dva záchody. Pánské prý strašně špinavé. Dávám si konečně Kofolu. V noci tu nic nehlučí, ale pro změnu tu hraje hudba. To je oproti zahraničí rozdíl. Tam se v kempech v noci spí, u nás se žije. Zase to jistěj špunty v uších. Najeto máme 85 km. Večer je tu chladněji, ale to je jasný – jsme na Šumavě.

 

Pátek 3. 7.

Ráno už je zase vedro. Jedeme po cyklo 33, která je tu celá vyasfaltovaná, dál podél Lipna, přes Horní Planou do Černé v Pošumaví. Na nádraží kupujeme jízdenky až do BN a jedeme na oběd. Vlak nám jede až ve 12,06 hodin, ale přijíždí se zpožděním. Rychlík v Budějovicích stíháme jentaktak. Kola máme na chodbičce na věšáku a v kupíčku máme rezervovaná i místa. Je asi 35° C, proto jsme další cestu po ose vzdali a jedeme domů vlakem. V BN máme najeto 21 km.

 

Celkem najeto 744 km.

So 5. září 2015, 19:22:19 CEST
eva.lupen
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one